RAKÚSKY FILM – SÍLA DOKUMENTU

RAKÚSKY FILM – SÍLA DOKUMENTU

článok



Rakouského režiséra Petera Kerna vyzval jeden rakouský filmový kritik dopisem, aby přestal točit filmy. Jiní by takový dopis zahodili. Ne tak Kern. Výzva se mu stala inspirací k natočení nového filmu. Film se jmenuje King kongovy slzy  a jeho téma je vztah umělce a jeho kritika. Sám režisér v něm hraje bývalého velkého herce, který se stal statistou a chce získat roli na divadle. Nezíská ji a začne se mstít všem svým kritikům. Mstí se opravdu důkladně - v dolním rohu obrazu čas od času zabliká lakonický nápis „Teď zvrací pan K.“ 

Téma nepochopeného umělce  je do filmu protlačeno pomocí různých symbolů, film je nesourodý a neurčitý. Přesto jde o jediný ze sedmnácti celovečerních hraných  filmů letošního festivalu rakouských filmů Diagonale (16.-21.3.2010), který buduje svůj prostor  po vzoru starých velkých děl filmového umění.  Kernův film je ale především manifestací umělcova ega a člověk si maně uvědomí, jak daleko se současný film vzdálil  principu „autonomního autorského rukopisu“ a „ryze subjektivní výpovědi“. Takové věci dnes diváky těžko zajímají. Dnešní film znamená podřídit se tématu, být přesný a aktuální a pokud možno i politický. Tak zní požadavek dne. Politika nás ovlivnila do hloubky. Umění už není jen útěk od politiky, umění se stalo politikou.

Rakúsky film – síla dokumentu

Škola v pohraničí

Jeden z nejzajímavějších filmů letošního festivalu rakouského filmu Diagonale (obdoba festivalu českých filmů, plzeňského Finále) byl absolventský film Inside America. Studentka vídeňské univerzity Barbara Eder ve filmu shrnula své zkušenosti, kdy studovala na střední škole Hanna High School v texaském Brownsvillu. „Film jsem koncipovala jako dokument, ale nakonec jsem cítila, že dokument hodně omezuje v situaci, kdy chceme říct plnou pravdu. Hraný film může realitu zobrazit tvrději než dokument.  Proto jsem se rozhodla pro hraný film na dokumentárních základech.“ Barbara Eder vzpomíná ve filmu na své spolužáky. „Joshua patřil k jednomu z mnoha drogových gangů, které tam fungovaly. Trávila jsem s ním a dalšími kolegy hodně času. Jednoho dne nepřišel Joshua do školy. Dozvěděli jsme se pak, že urazil přítelkyni vůdce gangu. Dostal co proto, strávil několik měsíců v nemocnici. Do školy se už nikdy nevrátil.

Tehdy byly drogy u školáků běžné a našly se v téměř každé lednici. Násilí bylo normální. To, že nějakého studenta odvedla policie uprostřed vyučování, patřilo k všednímu životu.“ Režisérka film  složila z příběhů šesti hrdinů ve stylu amerických nezávislých filmů, které nehodnotí, ale ukazují realitu tak, jak je.  Zajímavé je fungování školy, kterou drží pohromadě takřka vojenské rituály, zocelování v tradicích americkém snu a dennodenní fyzické prohlídky studentů. Do školy nesmí zbraně a drogy. Role studentů hrají většinou studenti sami. Někteří z nich se premiéry ve Štýrském Hradci nedočkali, protože sedí ve vězení. Jednou z nejzajímavějších postav je kluk, který se při hodině marketingu zaváže, že bude prodávat sušenky. Je to ale nepraktický outsider. Prodávat neumí, není členem žádného gangu typického pro americko-mexické pohraničí.   Nepraktický kluk se stává jakýmsi průvodcem filmu. Jako by prostřednictvím filmu říkal, že přežít mohou nejenom gangsteři, vojáci  a šprti.  

Rakúsky film – síla dokumentu

Ideologie posiluje

Vítězný film festivalové dokumentární sekce pojednává o fotbalových královnách. Jsou to Severokorejky. Film se jmenuje Hana, dul, sedCož jsou zvuky, které provolávají  fotbalistky při výcvikovém pochodu. Hlavní zbraní pro budoucí vítězství je podle šéfa týmu „ideologie, nasazení a technika“.  Smyslem sportovního klání  je „dokončit dílo socialismu“.  Režisérka Brigitte Welchová, která byla zhruba před deseti lety  se svým krátkým  filmem pozvána na Mezinárodní filmový festival do Pchjongjangu, začala fotbalový dokument točit už v roce 2003. Postupně pro ideu získala kameramanku Judith Benediktovou a druhou režisérku Karin Macherovou. Krize při natáčení přišla vzápětí. Už v roce 2004 Severokorejky prohrály olympijskou kvalifikaci s Japonskem, tým byl rozpuštěn a vůdce Kim Čong Il poslal fotbalistky „do penze“. Film byl ohrožen – o prohrávajících fotbalistkách nelze v Severní Koreji dělat filmy. 

Velký vůdce však rozhodl, že tým fotbalistek bude přestavěn a Brigitte nakonec obdržela povolení k natáčení. Dostala tlumočníka a dozor a mohla se vydat za fotbalistkami. Sleduje celkem čtyři ženy z původního týmu. Součástí filmu se nakonec překvapivě stal i materiál z roku 2003 a 2004 o prohrávajících fotbalistkách. Režisérce se podařilo získat i práva na klíčové fotbalové zápasy, které doplňují vyprávění sportovkyň. Co severokorejské fotbalistky motivuje? Ve filmu říkají, že to hlavní  je „udělat radost velkému generálovi“ a hrát  „pro generála, pro lid a uskutečnění svých snů“. „Musíme myslet na svého generála a hrát,“ říká Ri Hyang Ok. Zejména před zápasem s USA jsou Severokorejky posilovány v nenávisti proti Američanům. „Amerika je hlavní nepřítel našeho lidu,“ říká jim trenér. Zápas však Severní Korea prohraje 0:2.  Podobně osobně berou fotbalistky utkání  proti Japonsku. „Chtěla jsem se pomstít za matku, kterou Japonci ponižovali“, říká jedna z nich.  Zápas s Japonskem Severní Korea také prohraje. „Zklamali jsme náš lid,“ řekne potom Ra Mi Ae, která hrála v obraně.

Po přestavění týmu se karta obrací. Severní Korea poráží  Tchajwan v olympijské kvalifikaci (2007), stává se mistrem Asie, účastní se Olympijských her  v roce 2008 a v roce 2009 se probojovává na 5. místo světového řebříčku. Fotbalistky tu a tam prozradí, že vysoké herní nasazení přináší i hmotné výhody jako je příděl většího bytu nebo potravin pro „sportovkyně lidu“.  Ženy mohou také studovat, například angličtinu. „Nechtěli jsme ukazovat, co vidíme v Severní Koreji, nechtěli jsme pronikat za fasádu,“ říká režisérka, která se jako jedna z mála dostala i mimo oficiální trasy. „Chtěli jsme vidět realitu očima fotbalistek. Točili jsme film tak, jak se chtěly prezentovat, tak, jak se samy  inscenovaly.“ Fotbalistky jsou ukazovány zejména jako sportem zocelené, tvrdé, disciplinované a mnohdy velmi hezké ženy. Některé scény nakonec ve filmu nejsou – například návštěva fotbalistek v kostele. Tehdy byly ženy podle vyprávění režisérky velmi spontánní – uvolnily se a bez respektu se vysmívaly náboženské víře. Ženy ani v jedné scéně filmu nepřekročí hranice toho, co je povoleno. Není tu ani jednou záblesk nějaké ironie nebo zlehčení oficiální politiky. To, co motivuje ženy k vysoké herní disciplině, je  - aspoň podle filmu -směs národní hrdosti a strachu.

Rakúsky film – síla dokumentu

Sebevražda v garáži

Myšlenkovým doplněním filmu ze Severní Koreje je rakousko-německý dokumentární film Panské děti (režie Eduard Erne a Christian Schneider). Film se vrací k události z roku 1997, kdy bohabojný německý občan Gero Karrer spáchal společně se svou ženou sebevraždu v garáži pomocí hypnotik a výfukových plynů. Film analyzuje jeden moment v jeho životě, který mohl k sebevraždě vést: nasazení v árijské elitní škole Napola za 2.světové války. Jako absolvent Napoly byl Karrer určen pro boj ve speciálních  jednotkách a pro budoucí kariéru v Tisícileté říši. Byl to moment, který muže ovlivnil na celý život.

V nacistické škole se cítil součástí kolektivu a součástí ideologie, i když brutální a zlé. Později, v demokratickém individualismu, byl stále opuštěnější. Měl strach z lidí. Žil se svou ženou stranou většinové společnosti v hezké vile na venkově, ale do konce života nenašel „klid a pokoj ve své duši“, i když to skrýval. Film analyzuje s pomocí Karrerových dětí a dalších svědků, proč to tak bylo. Klíčovými svědky je dokonce několik absolventů Napoly. Najít je nebylo jednoduché. Velké množství bývalých studentů  padlo v boji, někteří si vzali život na konci války, mnozí již zemřeli nebo dodnes mlčí. Ale několik absolventů školy udělalo skvělé kariéry v demokratické společnosti. Například literární kritik Hellmuth Karasek, bývalý vydavatel německého týdeníku Die Zeit Theo Sommer, bývalý rakouský ministr spravedlnosti Harald Ofner  nebo dirigent Joachim Carlos Martini. Ti všichni ve filmu vystupují. Oba rakouské dokumentární filmy analyzují režim indoktrinace.  Ti, co režim bezvýhradně podporují, získávají výhody. Musejí však přijmout a vyznávat předem danou ideologii a principy společenského hnutí. Pád hnutí může však znamenat  i jejich pád. 

Rakouský film má podobnou mentalitu jako český film a pohybuje se v podobných budgetech (kolem 1-2 mil. Eur za celovečerní hraný film). Výjimek je málo. Například vítězný film loňských Cannes – Hanekeho Bílá stuha (8 mil. Euro). Sponzoři jsou opatrní – pokusy natočit méně filmů za víc peněz se v minulosti vymstil.  Na některé  rakouské velkofilmy přišlo málo diváků. Hlavní podpůrný orgán je Rakouský filmový institut, který má pro rakouské filmy k dispozici sumu 15,6 - 16,6 mil. Euro na rok. Další dva zdroje podpor rakouského filmu jsou Vídeňský filmový fond a rakouská televize ORF.  Podíl rakouského filmu na domácím distribučním trhu se pohybuje mezi 2-5% (podstatně méně než u nás). 

V současné době panují obavy, že nový zákon o televizi ORF, který má být letos přijat, odbourá dohodu mezi televizním a filmovým průmyslem. Televize ORF je považována za stabilního partnera rakouských filmařů. Obavy panují také z poklesu počtu kin. Novela zákona o podpoře filmu má totiž snížit lhůty pro alternativní distribuci (placené televizní kanály, DVD apod.). Dosud mohl být kinofilm uveden on line nebo ve službě Pay-per-view po roce, podle novely zákon, pokud bude přijata, by to mělo být už po půl roce. Majitelé kin tvrdí, že jde o „útok na domácí kina“.


autor Radovan Holub 24.3.2010
Meno:
ODOSLAŤ
:)
0 z 10
0 z 10
FILMOVÉ PREMIÉRY
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
14.10 |
hodnotenie 8/10
14.10 |
hodnotenie 6/10
14.10 |
21.10 |
NAJČÍTANEŠIE
|NIE JE ČAS ZOMRIEŤ
4
hodnotenie 7/10
|VENOM 2: CARNAGE PRICHÁDZA
5
hodnotenie 6/10
|SQUID GAME
2
hodnotenie 8/10
|SPRÁVA
0
hodnotenie 7/10
|GUNDA
0
hodnotenie 9/10
|KAŽDÁ MINÚTA ŽIVOTA
0
hodnotenie 7/10
|FESTIVAL PÁNA RIFKINA
0
hodnotenie 7/10
|PREDTUCHY
0
hodnotenie 6/10
|SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA
0
hodnotenie 8/10
|REKONŠTRUKCIA OKUPÁCIE
0
hodnotenie 7/10
FILMOVÉ NOVINKY
REBRÍČEK SK
01 |
návšt. 20018
02 |
návšt. 5819
03 |
návšt. 4263
04 |
návšt. 2948
05 |
návšt. 2226
06 |
návšt. 1414
07 |
návšt. 1090
08 |
návšt. 1113
09 |
návšt. 589
10 |
návšt. 616
REBRÍČEK US
01 |
$55,2 mil.
02 |
$31,8 mil.
03 |
$10,1 mil.
04 |
$4,3 mil.
05 |
$1,4 mil.
06 |
$1,2 mil.
07 |
$1,0 mil.
08 |
$1,0 mil.
09 |
$0,710 mil.
10 |
$0,387 mil.
SOCIÁLNE SIETE
KOMENTÁRE
Kinema.sk - filmy, seriály

sector logo
network
ISSN 1336-4197. Všetky práva vyhradené. (c) 2021 SECTOR Online Entertainment / sector@sector.sk