PREVIEW: RUŽOVÝ PANTER

Herec podotýká, že jeho podání Clouseaua má základ v tom, jak jej na plátno přivedli Sellers s Edwardsem, avšak „trochu jsem chování postavy pozměnil, protože jsem zkrátka někdo jiný. Když jsem se díval na ty filmy, bylo mi jasné, že Peter Sellers by dokázal v rámci této postavy improvizovat celé dny. Své roli dokonale rozuměl a cítil, že je v ní vtipný. K tomu jsem měl ve chvíli, kdy jsem o ní začal uvažovat, docela daleko, ale věděl jsem, že mi musí připadat vtipná také a toho mohu docílit jedině s pomocí svého vlastního komediálního citu. Nemůžu vám říct, v čem přesně to tkví, protože je to tak trochu záhada, ale to je zřejmě dobře.“

Po úvodních rozhovorech se Levy a Martin rozhodli, že to, co oba považovali za vtipné, zapracují do scénáře, a pokud jim to bude připadat vtipné i o měsíc později, tak to tam nechají. „Pokud nás to dokázalo rozesmát i po měsíci, natočili jsme to,“ přitakává Levy. „A pokud to stále působilo humorně i při postprodukci, zůstalo to ve filmu.“

Levy s Martinem se shodli i na obsazení Clouseauova nabubřelého a intrikánského šéfa Dreyfuse – do této role vybrali dalšího skvělého komika Kevina Klinea. „Kevinova filmografie mluví sama za sebe,“ říká Levy o herci, který získal Oscara za brilantní komediální herecký výkon ve filmu Ryba jménem Wanda. „Oproti Steveovi pracuje velmi odlišným způsobem, ale po 20 let byli blízkými přáteli. Líbilo se mu, jak jsme k tématu přistoupili, a chtěl se stát součástí našeho filmu. Chtěli jsme, aby byl představitelem Dreyfuse někdo, kdo opravdu rozumí humoru, kdo umí precizně ovládnout timing a chápe, kdy má Dreyfus působit vtipně a kdy nikoliv. Musel umět rozpoznat, kde byly jednotlivé vtipy, protože pokud má být v určitém momentě komický Clouseau, bylo by chaotické, aby byl směšný i Dreyfus. Kevin ale ihned poznal, kdy je humor na něm a kdy se má držet při zemi, aby dal Clouseauovi prostor být absurdní.“

„Shawn Levy mi na začátku natáčení umožnil experimentovat s několika různými úrovněmi magorovitosti, než jsme našli tu, která nám připadala optimální – humorná, ale ne groteskní. Také nám se Stevem dovolil občas improvizovat,“ říká Kline.

Z herců, kteří jsou nejen vtipní, ale také velmi talentovaní, sestával i zbytek hereckého obsazení. „Beyoncé má obrovské nadání a v dalších rolích máme uznávané herce jako Jean Reno, Kristin Chenoweth nebo Emily Mortimer.“

Natáčení filmu The Pink Panther probíhalo v Levyho rychlém stylu. „Každý, kdo přijde poprvé na mou scénu – ať jde o herce nebo někoho ze štábu – má ze začátku malé trauma z toho, jak rychle pracuji,“ říká režisér. „Pravda je taková, že jsem ještě nikdy nezažil, aby se nějaký záběr stal vtipnějším, když ho člověk natočí podvacáté. Nikdy jsem neviděl, aby třídenní natáčení přidalo scéně na humoru. Steveovi svižné tempo vyhovovalo. Věděl, co od něj očekávám, chtěl mi to dát, a jít dál. Někteří režiséři věří ve svých 40 pokusů a možná jim to tak vyhovuje. Já se snažím posouvat věci dopředu a zachytit ten spád a nadšení, s jakým k práci přistupuji. A myslím si, že v mých filmech se to odráží.“

Beyoncé, která natáčení kombinovala s koncertními turné, reklamními závazky a natáčením nového alba Destiny’s Child, tento způsob práce samozřejmě velice vyhovoval. „Původně jsem měla jenom měsíc času, protože jsme s Destiny’s Child šly znovu do studia a já jsem se musela rozhodnout, jestli budu chtít natáčet film nebo si udělám dovolenou. Když jsem dostala nabídku hrát v The Pink Panther, pomyslela jsem si – Steve Martin, Kevin Kline… to nebude práce, to bude jako letní dovolená, při níž se toho navíc spoustu naučím.“

Zatímco americké publikum zná Jeana Rena převážně jako představitele dramatických, akčních rolí ve filmech jako Leon, Mission: Impossible nebo Ronin, v Evropě je díky snímkům jako Návštěvníci populární také jako komediální herec. Sám Reno podotýká, že má střídání žánrů rád. „Mám rád změny. Jsem herec a taková je moje práce,“ říká. „Komedie je pro mě vítanou změnou, protože při natáčení se každý směje a snaží se rozesmát i ostatní, díky čemuž je to velice zábavné. V roli Pontona nebylo mým úkolem nějak soutěžit s Clouseauem, ale přidat do toho mixu něco nového, co pokud možno i vyznívá vtipně.“

Přestože je Ponton nová postava, jeho vztah s Clouseauem se podobá vztahu, který měl bláznivý inspektor se svým sluhou Katem. „Nebyli jsme si jistí, jestli by to fungovalo i dnes – nejen kvůli tomu, že mít asijského sluhu je v roce 2005 politicky nekorektní, ale také nebylo nijak jisté, že to, co fungovalo v případě Petera Sellerse, musí zaručeně fungovat i u Stevea Martina. A navíc jsem chtěl zkusit něco jiného. Drželi jsme se toho, že se Clouseau neustále snaží Pontona bez varování napadat, ale nikdy se mu nepodaří. Tyhle souboje jsou ihned u konce, protože Clouseau je v bojových uměních kriticky nešikovný. Jediná rána, kterou se mu podaří umístit, patří k vrcholným okamžikům filmu. Vztah mezi nimi je komický, ale jedná se o opravdové přátelství. Když se ve filmu Clouseau ocitne v nejkritičtější situaci, je tím, kdo stojí při něm, právě Ponton,“ říká Levy.

Role Dreyfusovy naivní sekretářky Nicole, která se stane Clouseauovou pomocnicí a také jeho tajnou ctitelkou, se zhostila Emily Mortimer. „Nepředstavovala jsem si, že jim nějak zvlášť učaruji,“ přiznává herečka, kterou šance zkusit si komediální roli velmi potěšila. „Takže jsem se rozhodla, že z Nicole udělám v rámci žánru co nejrealističtější postavu a budu se spoléhat na okamžiky, kdy je ve scéně fyzický humor. Ke konci už se mi komediální prvky líbily natolik, že jsem úplně opustila svou polohu seriózního herce. Stal se ze mě normální komediální pošuk.“