Mexické režisérky a pocta Ottovi Premingerovi na MFF Karlove Vary

Festival MFF Karlovy Vary představí současnou generaci talentovaných mexických režisérek prostřednictvím devíti filmů z posledních pěti let. Navazuje tak

pridal PR 10.5.2016 o 18:43

Mexické režisérky a pocta Ottovi Premingerovi na MFF Karlove Vary


Festival MFF Karlovy Vary představí současnou generaci talentovaných mexických režisérek prostřednictvím devíti filmů z posledních pěti let. Navazuje tak na program zaměřený na filmařky z Ruska uvedený s nebývalým úspěchem na MFF KV 2009.

Pro nárůst počtu ženských režisérek v Mexiku mělo nepochybně význam založení filmového institutu IMCINE v roce 1983. Právě tato instituce pomáhala tehdy pokračovat v kariéře nejpozoruhodnějším reprezentantům autorského filmu a otevírala cestu novému mexickému filmu, který zanedlouho začal dobývat mezinárodní festivaly. Vedle dnes už proslulých jmen svých slavnějších mužských kolegů vstupují v novém tisíciletí na scénu mexické kinematografie v nebývale velkém počtu ženy, vesměs narozené počátkem 80. let minulého století.

Mladé režisérky, vesměs vysokoškolsky vzdělané zaujaly nejen diváky, ale často i festivalové poroty a díky tomu i producenty především odvahou a samozřejmostí, s jakou vnášejí do svých filmů specificky ženský pohled své generace na realitu, především na lásku a sex, ale také na otázky rodičovství, na hledání smyslu života a vlastní identity. Zaujme ale i jejich schopnost zvláštního pohledu na sociální problémy, umění volit takové aspekty reality, které u jejich mužských kolegů nejsou běžné. V prvním celovečerním filmu Victorie Franco Do očí (A los ojos, 2013), který realizovala s pomocí svého bratra Michela, se hlavní postavou stává sociální pracovnice, snažící se ze všech sil pomáhat lidským troskám, obětem alkoholu a drog živořícím v ulicích plných odpadků.

Festival také uvede krátký film Victorie Francové Na pokraji (Borde, 2014). Prvky sociální reality nechybí ani v prvním filmu Claudie Sainte-Luce Neobyčejná rybka (Los insólitos peces gato, 2013), jehož ústřední postavě nečekaně zpestří nudnou existenci prodavačky supermarketu setkání s poněkud atypickou rodinou, jež ji bez okolků přijme do svého středu. Humor, ovšem spíše bezděčný, nalezneme i ve filmu Potěšení na mé straně (El placer es mio, 2015), jehož autorka Elisa Miller je mezi mexickými režisérkami v zahraničí nejznámější a jako jediná se může pochlubit Zlatou palmou za krátký film Ver llover (2006). Situace dvou lidí, žijících v nestabilním mileneckém vztahu, a odmítání náhradního otce ženiným osmiletým synem je námětem filmu Svatý týden (Semana santa), jehož autorka Alejandra Márquez Abella natočila před tímto celovečerním debutem už dva dokumenty. Romanticky pojatý je příběh vzplanutí lásky ve druhém filmu Katiny Mediny Mora Co se mnou uděláš (Sabrás que hacer conmigo), jehož postavy jsou nuceny bojovat s nemocí a jehož zpracování prozrazuje, že tvůrkyně má zkušenosti s divadelní režií.

Z tvorby již známé autorky Yulene Olaizola je do přehlídky zařazeno pozoruhodné elegické rozjímání nad marností bytí Fogo (2012), který byl v roce 2012 zařazen do programu Quinzaine des Réalisateurs v Cannes. Podobně posmutnělý tón charakterizuje také mimořádný dokumentární film Tatiany Huezo Bouře (Tempestad, 2016), nedávno uvedený na Berlinale. I tady jde o propojení dokumentárních prvků s hranými, vždy důsledně autentickými fragmenty ze života vyděděnců společnosti. V jistém smyslu jsou vyděděnci i postavy dokumentu Králové města duchů (Los reyes del pueblo que non existe), který Betzabé García natáčela v částečně zatopené vesnici v severozápadním Mexiku. Nejmladší z mexických režisérek (nar. 1990), jež představujeme a jejichž talent a činorodost jsou zárukou, že se s jejich novými filmy budeme i v příštích letech setkávat v programu MFF Karlovy Vary a dalších světových festivalů.

POCTA OTTO PREMINGEROVI

Tvorbu kontroverzního vizionáře a vůbec prvního nezávislého tvůrce v americkém filmu připomene festival osmi filmy, včetně legendární Laury.

„Na place byl tyranem, který mohl kdykoli kohokoli zničit, zatímco u večeře se z něj stal šarmantní a duchaplný společník, znalec nejlepších vín a kaviáru,“ vzpomíná na jednu z nejvýraznějších osobností zámořského filmového průmyslu Otto Premingera (1905 – 1986) herečka Deborah Kerrová. „Otto je terorista a nácek, jako Arafat nebo Saddám Husajn, který nedokáže rozpoznat rozdíl mezi tím, kdy lže, a kdy ne,“ vyléval si zlost z problematické spolupráce na filmové adaptaci svého bestselleru Exodus spisovatel Leon Uris, zatímco Frank Sinatra, hvězda filmu Muž se zlatou paží (The Man with the Golden Arm, 1955), měl pro Premingera pouze slova obdivu („Ottovi to ve všech směrech neuvěřitelně pálilo.“).

Rakousko-uherský rodák, který se přes Atlantik vydal v roce 1935, prolomil řadu tabuizovaných témat a významně ovlivnil vývoj amerického filmového průmyslu. Vůbec první nezávislý producent, spolupracující z autonomní pozice s hollywoodským systémem, vyšel vítězně z několika střetů s cenzurou, s gustem milovníka výzev úspěšně bojoval proti předsudkům rasovým, sexuálním a mnoha dalším, nabídkou výraznějších rolí pomohl rozjet kariéry později známých herců jako Ben Gazzara nebo Kim Novaková a zároveň jejich obdivovanému kolegovi Williamu Holdenovi jako první nabídl podíl ze zisku jako kompenzaci za snížený plat. K filmu přivedl pozdější múzu příslušníků francouzské nové vlny Jean Sebergovou i newyorského grafika Saula Basse, především však uvedením pravého jména v titulcích de facto rehabilitoval jednu z obětí mccarthismu, vynikajícího scenáristu Daltona Trumba, který dlouhá léta kvůli hollywoodské černé listině pracoval pod pseudonymem.

Režisér, producent, herec a scenárista Otto Preminger patřil ke skupině evropských tvůrců, kteří se ve dvacátých a třicátých letech minulého století vydali do zámoří, v následujících desetiletích zásadně ovlivnili ráz tamní filmové tvorby a pohráváním si s pravidly různých žánrů dali vzniknout zásadním dílům rozvíjejícího se průmyslu. Ozdobou karlovarské přehlídky bude bezesporu výjimečný film noir Laura (1944), potenciál stát se diváckým hitem má však i adaptace úspěšné divadelní hry Měsíc je modrý (The Moon Is Blue, 1953), jíž vstoupil

Preminger do dějin filmu nejen jako jeden z prvních režisérů a producentů nezávislých na hollywoodském studiu, ale i coby neohrožený bojovník jak s pokrytectvím, tak s cenzurním systémem, jehož zatuhlosti dokázal mistrně využít k propagaci vlastního díla. V Karlových Varech budou letos k vidění i ve své době kontroverzní studie drogové závislosti Muž se zlatou paží (The Man with a Golden Arm, 1955), adaptace bestselleru Francoise Saganové s Jean Sebergovou Dobrý den, smutku (Bonjour Tristesse, 1958), výjimečné soudní drama Anatomie vraždy (Anatomy of a Murder, 1959), spektákl Exodus (1960) a pravděpodobně nejoceňovanější politické drama minulého století Rada a souhlas (Advise & Consent, 1962). Přehlídku uzavře informačně bohatý dokumentární portrét Anatomie filmaře (Anatomy of a Filmmaker, 1991), ve kterém režisérovou kariérou diváka provede jeho častý herecký spolupracovník Burgess Meredith.




STAND UP
[RECENZIA ]
ELVIS
[RECENZIA ]
FRAGILE MEMORY
[RECENZIA ]
ÚSMEV, PROSÍM!
[RECENZIA ]
TRALALA
[RECENZIA ]

Meno:
ODOSLAŤ
:)
REBRÍČEK SK
01 |
návšt. 15302
02 |
návšt. 7594
03 |
návšt. 6500
04 |
návšt. 1907
05 |
návšt. 1524
06 |
návšt. 997
07 |
návšt. 907
08 |
návšt. 748
09 |
návšt. 423
10 |
návšt. 769
REBRÍČEK US
01 |
$145,1 mil.
02 |
$51,9 mil.
03 |
$5,2 mil.
04 |
$2,5 mil.
05 |
$2,5 mil.
06 |
$1,8 mil.
07 |
$1,3 mil.
08 |
$0,833 mil.
09 |
$0,751 mil.
10 |
$0,620 mil.
SOCIÁLNE SIETE
KOMENTÁRE
ISSN 1336-4197. Všetky práva vyhradené. (c) 2022 SECTOR Online Entertainment / sector@sector.sk