SLÁVNI REŽISERI NA SCHODOCH V CANNES

SLÁVNI REŽISERI NA SCHODOCH V CANNES

článok



(několik soutěžních filmu na 65. MFF v Cannes ukázalo, že velké postavy  filmového umění jsou stále při síle)

Držitel čestné Zlaté palmy z Cannes a Zlatého lva v Benátkách, italský režisér Bernardo Bertolucci je umělec, který má vstup do Cannes v podstatě garantovaný.  Mnohokrát se tu už stalo, že staří mistři uvedli v Cannes filmy artistní a zahleděné do sebe. Bertolucci měl  svůj nový film Já a ty v hlavním programu mimo soutěž, to znamená, že absolvoval také výstup po červeném schodišti do Festivalového paláce jako soutěžní režiséři se všemi procedurami a oficialitami, které k tomu patří.

Slávni režiseri na schodoch v Cannes

Cesta do paláce

Diváci, kteří přicházejí do Festivalového paláce pěšky, to mají dost těžké. Musí počítat s velkými časovými prodlevami,  než se proderou davy kolem paláce a dostanou se do policejně střežené uličky poblíž hotelu  Majestic. Tam se prokážou pozvánkou nebo akreditací a jdou v podstatě v protisměru, jenže tentokrát už bez prodírání v ohrazeném pruhu. Patnáct  minut před zahájením už najíždějí po další  přísně  střežené lajně festivalové automobily s filmaři a vysoce postavenými oficiálními osobnostmi, kteří se pak fotografují dole před výstupem po koberci. Málo významní diváci, kteří se dostanou ve  stejný čas pod schody jako hvězdy, proto musí být odháněni,  aby se nezapletli mezi slavné hosty z limuzín.  K tomu je pod palácem zřízena další ulička ze železných zábran a provazů, takže pěší diváci se nemohou promíchat s hvězdami, protože k výstupu mají  zvláštní uličku vlevo, kam kamery nedohlédnou.  Patnáct  minut před zahájením se na velkém plátně ve festivalovém kině  promítá přímý přenos z míst pod schody, kde se herci fotografují, někteří i tančí nebo dávají autogramy. Nahoře nad schody čekají na stars nejvyšší představitelé festivalu Gilles Jacob a Thierry Frémaux, vítají je, promlouvají s nimi a pak je přesně tři  minuty před začátkem představení  uvedou do sálu.  Obecenstvo vstává a dvě minuty tleská, přesně v celou se začíná.

V případě Bertolucciho to bylo trochu jinak. Slavný režisér je totiž na kolečkovém křesle. Přenos z výstupu po schodech se tedy nekonal, protože mistra musela vyvézt i  s vozíkem  plošina. Herci z jeho filmu Tea Falco a Jacopo Olmo Antinori  proto museli čekat na svého režiséra přímo před vchodem do kina a přitom byli stále v přímém přenosu.  Plynulost procedury byla narušena. Chvíle prodlev jaksi nezapadají do scénáře. Oba herci nevěděli co. Herečka si hladila své plavé vlasy a herec zíval. Kordon ochranky zprava i zleva hlídal, aby se k nim nepřiblížil  někdo cizí, aby je nerušil, nežádal o podpis, nefotil. Pak vyvezli  Berlolucciho. Mistr bravurně zajel na svém vozíku do středu kina na vyhrazená místa. Zatleskalo se a film se rozjel.

Slávni režiseri na schodoch v Cannes

Své dospívání očima starého člověka

Byl to jeden z mála filmů v Cannes,  které byly mladé duchem. V případě jednasedmdesátiletého režiséra, který má za sebou slavné filmy, skandály a ceny, to docela překvapuje. Já a ty je film, který se odehrává většinou ve sklepě domu, ve špinavé  špelunce, kam uteče čtrnáctiletý Lorenzo, aby nemusel jet na lyžařský výcvik se školou.  A tam, kupodivu, potká svou poloviční sestru pětadvacetiletou Olivii. Neví o ní nic, léta ji neviděl. Z talentované fotografky se mezitím stala junkie, dívka je závislá na heroinu, nemá kam jít, nemá za kým jít. A tenhle podivuhodný příběh dvou lidí, kteří se pořádně neznají,  přestože  mají společného otce, má příchuť  zvláštní magie a génia slavného režiséra. Bertlolucci si původně myslel, že po roce 2003, kdy ochrnul,  nenatočí už žádný film. „Nevěděl jsem, co bych točil,“ říká mistr. „Musel jsem se napřed vyrovnat s myšlenkou, že musím být na invalidním vozíku. Postupně jsem se učil akceptovat tenhle fakt a pak jsem si uvědomil, že můžu natočit film i z jiné pozice, než jsem byl vždycky zvyklý. Upoutal mě svět dospívání.  A tak jsem natočil Já a ty, protože mě fascinovala idea, jak můžu změnit klaustrofobii malého, haraburdím přecpaného prostoru klaustrofobií.“  Bertolucci už třicet let nenatočil film v italštině. Stejnojmenná novela Niccola Ammanitiho ho před dvěma lety zaujala,  cítil v ní  jiskru. „Přizval jsem ještě další dva scenáristy a začali jsme s psaním scénáře. Udělali  jsme oproti knize  velké změny, ale nakonec se ty největší změny odehrály přímo při natáčení. To je  na filmu to magické.“ Jako herce si Bertolucci vybral po dlouhém hledání mezi slavnými tvářemi dva úplné začátečníky. „Nedá se ani spočítat, kolik jsem jich viděl. Jacopo Olmo mě upoutal svýma velkýma očima, svými vlasy, které mne připomněly kštici Roberta Smitha z The Cure a v jeho malé tváři jsem viděl  herce Malcolma McDowella za mlada a kupodivu i jednu postavu Piera Paola Pasoliniho.“
    

Slávni režiseri na schodoch v Cannes

Velké filmy soutěže

Mentální mládí Bertolucciho patří určitě k překvapením letošního festivalu zrovna tak jako dva české filmy v oficiálnim programu – skoro hodinový „krátký“ absolventský film Tambylles Michala Hogenauera (programová sekce Cinéfondation) a krátký animovaný film Tramvaj Michaely Pavlátové (sekce Čtrnáctidenník režisérů), který uvedl publikum do stavu blízkému extázi.

Festivalová soutěž byla letos naplněna spíš filmy slavných režisérů. Mentální mládí italského klasika mi připomnělo skvělou postavu starého japonského profesora v soutěžním Kiarostamiho filmu Jako někdo zamilovaný  s výborným  Tadashim Okunem v roli starého profesora.  V soutěži byly umělecké experimenty i filmy, které jdou hned po festivalu do distribuce, což tu nebývá zvykem.

O určitou kontroverzi (ne tak velkou jako loni Lars Von Trier) se postaral rumunský režisér Cristian Mungiu s filmem Za horami. Za horami stoji klášter řádových sester, jedna z nejmladších je Voichita. A do kláštera přivede svou kamarádku Alinu, dívku  bez rodičů, která nemá kam jít. Alina si plánuje, že s Voichitou (svou hodně blízkou kamarádkou ze sirotčince) odjedou do Německa a budou tu vydělávat na výletní lodi. Jenže Voichita dá přednost  Bohu. To, že Alina ruší klášterní řád („Říká hrozné věci a mluví změněným hlasem, “) říkají o ní řádové sestry, které se ji panicky bojí.  Alina je ve skutečnosti normální holka. Nakonec ji klášter, trpící  trvalým nedostatkem financí,  obere o 500 Eur, které měla připravené u svých dávných opatrovníků.  Není to zrovna líbivý film z hlediska církve. Cenu ekumenické poroty tenhle film určitě nedostane, protože ukazuje řádové sestry jako společnost hodných ale zbabělců. 

Slávni režiseri na schodoch v Cannes

Psychickou úchylkou skupiny lidí se zabývá i vynikající  Hon dánského režiséra Thomase Vinterberga. V jeho venkovském filmu hraje Mads Mikkelsen vychovatele v mateřské škole. Jedna žačka ho obviní, že dětem ukazoval svůj pohlavní orgán ve stavu erekce. Samozřejmě se to ve filmu neříká takhle odborně. „Byla ta věc dolu nebo ukazovala takhle nahoru?“, asi takhle probíhá dialog mezi ředitelkou mateřské školky a žačkou s bujnou fantazií, která viděla příslušný pohlavní orgán na internetu u svého dospívajícího bratra a nějakým infantilním  způsobem zkouší, co to udělá, když tuhle tajemnou věc přetransformuje na svého vychovatele. Lucas se potom, co se aféra provalí,  dostane do těžkých obtíží, je kolektivně zavržen a hlavně nemá žádnou možnost, jak se ze špíny dostat. A mám i pocit, jako by se z ní ani moc dostat nechtěl. Soud ho sice osvobodí, stigma zůstává. Skvělý film.

A z uměleckých vylomenin bych určitě jmenoval film Holy Motors francouzského režiséra Leose Caraxe, což je mistrná variace na život muže, který není ničím a je vším, mění masky, ráno odjíždí z domu jako bankéř, stane se ruskou žebračkou, zabijákem, bloudí kanály a večer se stává odporným  staříkem. Originální variace na Tři zlaté vlasy Děda Vševěda.

V Cannes se ukázalo, že festival chce víc než kdy předtím uvádět filmy, které zazáří v distribuci, o kterých se bude dlouho mluvit a které mají silná témata. V mimosoutěžních sekcích se objevili debutanti filmového plátna, víc se experimentovalo. Ale v soutěži dominovali slavní.


autor Radovan Holub 28.5.2012
Meno:
ODOSLAŤ
:)
0 z 10
0 z 10
FILMOVÉ PREMIÉRY
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
14.10 |
hodnotenie 8/10
14.10 |
hodnotenie 6/10
14.10 |
21.10 |
NAJČÍTANEŠIE
|NIE JE ČAS ZOMRIEŤ
4
hodnotenie 7/10
|VENOM 2: CARNAGE PRICHÁDZA
5
hodnotenie 6/10
|SQUID GAME
2
hodnotenie 8/10
|SPRÁVA
0
hodnotenie 7/10
|GUNDA
0
hodnotenie 9/10
|KAŽDÁ MINÚTA ŽIVOTA
0
hodnotenie 7/10
|FESTIVAL PÁNA RIFKINA
0
hodnotenie 7/10
|PREDTUCHY
0
hodnotenie 6/10
|SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA
0
hodnotenie 8/10
|REKONŠTRUKCIA OKUPÁCIE
0
hodnotenie 7/10
FILMOVÉ NOVINKY
REBRÍČEK SK
01 |
návšt. 20018
02 |
návšt. 5819
03 |
návšt. 4263
04 |
návšt. 2948
05 |
návšt. 2226
06 |
návšt. 1414
07 |
návšt. 1090
08 |
návšt. 1113
09 |
návšt. 589
10 |
návšt. 616
REBRÍČEK US
01 |
$55,2 mil.
02 |
$31,8 mil.
03 |
$10,1 mil.
04 |
$4,3 mil.
05 |
$1,4 mil.
06 |
$1,2 mil.
07 |
$1,0 mil.
08 |
$1,0 mil.
09 |
$0,710 mil.
10 |
$0,387 mil.
SOCIÁLNE SIETE
KOMENTÁRE
Kinema.sk - filmy, seriály

sector logo
network
ISSN 1336-4197. Všetky práva vyhradené. (c) 2021 SECTOR Online Entertainment / sector@sector.sk