BOHATÍ, UBITÍ A POSTRIEĽANÍ - 66. MFF V CANNES

BOHATÍ, UBITÍ A POSTRIEĽANÍ - 66. MFF V CANNES

článok



66. MFF v Cannes se zabýval  luxusem i bídou civilizace

Americká studia obracející se k Indii, k Bollywodu a k Číně, dánsko-francouzská  krvavá lázeň s Ryanem Goslingem, na kterou přispěla Evropská unie, zombijská mystifikace Američana Jima Jarmusche natočená v Americe za peníze čtyř evropských zemí, velké filmy vyprodukované  za televizní prostředky, které velkým studiím chybějí.  Michael Douglas ve své životní roli music-hallového pianisty Liberaceho, v roli, kde spíš divák sleduje výkon herce než jeho postavu. A právě on - herec,  který na tiskové konferenci nepotlačil dojetí, když děkoval americkému režiséru Soderberghovi za to, že mu dal velkou hereckou šanci po operaci rakovinného nádoru. Do Cannes propašovaný íránský film.  Filmy prodávané na Evropském trhu, které vznikly díky crowdfundingu - financování  nezávislých fillmů přes internetové platformy jako je Kickstarter nebo IndieGoGo, kam jsou onlinoví fanoušci ochotni umístit  třeba až pět  miliónů Eur.  

A zároveň úvahy o konci internetového financování filmů, protože velké americká studia začínají crowdfunding  používat jako návnadu pro své velkofilmy. „Jakmile filmoví fanoušci nalejí do toho či onoho projektu prostřednictvím internetu řekněme milión dolarů, velká studia dají projektu zelenou a začnou ho financovat. To je zrádné.  Jakmile milovníci filmu zjistí, že je vlastně zneužil filmový byznys,  crowdfunding  jako způsob financování filmů zcela jistě skončí,“ prorokoval  finský režisér Timo Vuornsola,  jehož film Iron Sky byl financován také prostřednictvím crowdfundingu.  

A dál:  Filmové provokace, filmy pro snoby, filmy pro lidi. Filmové legendy jako Robert Redford v bleděmodré košili a s černými brýlemi, idol žen Ryan Gosling, Nicole Kidman a Kirsten Dunst u moře, miláčkové davů indické superstars Amitabh Bachchan, Mallika Sherewat a Aishwarya Rai nebo  francouzská modelka a herečka Marine Vacth, která si zahrála studující prostitutku. Česká modelka Petra Němcová v dlouhých růžových šatech. Slovenská  režisérka  a producentka  Mira Fornay  nominovaná  v rámci akce Producers on the Move.  Dánský režisér Thomas Vinterberg jako předseda poroty sekce Určitý pohled, vždycky nenápadný mezi lidmi. Milla Jovovich nebo Emanuelle Riva, která tu loni zažila největší triumf svého života po vítězství Hanekeho filmu Láska.

Valéria Bruni-Tedeschi se svou matkou Marisou Borini  na červených schodech.  A nový důkaz,  jak se po krizi francouzského filmu v devadesátých letech rodí nová generace velkých hvězd  - čtyřicetiletá Marion Cotillard nebo o deset let mladší Léa Seydoux.  Francouzská kinematografie je vůbec nejúspěšnější v Evropě – loni tu vzniklo rekordních 209 celovečerních filmů. Většinu z nich nakoupily kabelové televize. Tendence: vzestup. K tomu čtyři dni vytrvalého deště, čtyři dni slunce a čtyři dni větru, počasí, na kterí tu při festivalu není nikdo zvyklý. To všechno byly letošní Cannes. 

Silné filmy

Žádné téma letos nebylo tak výrazně nové, že by na první pohled upoutalo diváky nebo poroty. Žádné děti držené ve sklepě, žádní staří lidí, kteří už spolu nemohou žít. První soutěžní film, na kterém bylo vidět, že letošní konkurence bude vysoká, byl snímek  Mladá a krásná  franouzského režiséra Françoise Ozona.  Film o studentce Isabelle, která má doma všechno, co potřebuje, a přesto (nebo právě proto) se rozhodne po vyučování pracovat jako prostitutka. Jako prostitutka se jmenuje Lea. Jiná identita je pro ni způsob hry.  A žena jednoho jejího klienta, který ji zemře v náručí (Charlotte Rampling)  dívce řekne, že jako mladá také snila o tom, že muži by jí za sex mohli platit, ale nedokázala to dotáhnout do konce.

Japonský film Jako táta, jako syn o dvou středostavovských rodinách, které se dozvědí, že jejich děti byly v porodnici vyměněny a že tedy vychovávají cizí dítě. Pomalý, přemýšlivý film o tom, co to je dát najednou pryč potomka, kterého jsme měli rádi. Vynikající holandský filmový experiment  Borgman od Alexe van Warmerdama o třech zlých poustevnících, kteří na způsob blanických rytířů vylézají ze země, aby šli činit zlo v rodinách, kam se vloudí pod falešnou identitou.  Italský režisér Paolo Sorrentino a jeho film ze života vyšší společnosti Velká krása  s večírky,  sladkým životem, s žirafou u římského Kolosea, s dítětem, které stříká barevné  fleky na plátna a vydělává tím milióny a s Toni Servillem v hlavní roli spisovatele a milovníka krásy.  

Bohatí, ubití a postrieľaní - 66. MFF v  Cannes Bohatí, ubití a postrieľaní - 66. MFF v  Cannes Bohatí, ubití a postrieľaní - 66. MFF v  Cannes

Film Stevena Soderbergha  Behind  the Candelabra – Za svícnem   (přesnější název filmu  je Můj život s Liberacem).   Jeden z nejdojemnějších  filmů soutěže. Film byl inspirován životem amerického music-hallového virtuóza Wladziu Valentina Liberace, který zemřel roku 1987 v Palm Springs a jeho osobního přítele  Scotta Thorsona, který o klavíristově  posledních letech napsal  stejnojmennou knihu.  Liberace  si Thorsona (Matt Damon) najme napřed jako sekretáře a potom z něj udělá svého milence. Thorson je bisexuál, který je schopen tolerovat  slabosti klavíristy a hlavně  život po boku music-hallové hvězdy  dá jeho tápání nový směr. Film ale není ani o soudech ani o lechtivém vztahu hvězd a o pohledu do zadního traktu  jednoho paláce se zahradou, psíky, svícny, starožitným nábytkem, bazénem a snídaněmi na stříbře.  Je o showbusinessu. O Hollywoodu. O velkém  talentu, o schopnosti prosadit se, o tom, co se za velký talent platí, o závisti, o bohémství a o těch, kdo jakékoli bohémství umožňují tím, že hlídají účty bohémů. 

A také film Adélin život v režii franvouzského režiséra Abdellatifa Kechiche o dvou dívkách, které prožijí silný lesbický vztah – Léa Seydoux v roli vysokoškolské studentky a později malířky Emmy a Adèle Exarchopoulos v roli Adèle, nejprve gymnazistky, později učitelky v mateřské škole. Adèle se zoufale snaží obnovit vztah,  který  po krásném roce milování  nemá šanci, protože Emma už má jiný vztah, jiné přátele a jiné cíle. Nebo  komorní snímek  Romana Polanského Venuše v kožešině  o dramatikovi  Thomasi Novachekovi (Mathieu Amalric),  který pro divadlení scénu připravuje  stejnojmennou erotickou hru podle knihy Leopolda von Sacher-Masocha z roku 1870 a je zoufalý z toho, že pro klíčovou roli tajemné pokušitelky Vandy von Dunayev zatím nezískal vhodnou herečku. Do divadla ale přichází vulgární holka, bývalá prostitutka jménem Vanda (Emanuelle Seigner), která unaveného spisovatele nejen přesvědčí  svou  interpretací, ale zatáhne ho i do dráždivé hry o interpretaci, vášni a perverzi.

Život, který ztratil cenu

V době, kdy na jedné straně hrdinové mnoha filmů mluví nebo aspoň sní o miliónech,  stal se lidský život veličinou, která ztrácí cenu  nejrychleji ze všech. Sedmáctiletý voják Beto chce v soutěžním mexickém filmu Heli zachránit kvůli své lásce Estele balíček kokainu, který mají vojáci pod kontrolou. Beta nakonec oběsí paravojenské jednotky, Estelu unesou a znásilní a její bratr nakonec jednoho z nich dopadne a zabije.

Bohatí, ubití a postrieľaní - 66. MFF v  Cannes Bohatí, ubití a postrieľaní - 66. MFF v  Cannes Bohatí, ubití a postrieľaní - 66. MFF v  Cannes

V dalším mexickém filmu Zlatá klec (druhá hlavní sekce festivalu Určitý pohled) se snaží čtyři patnáctiletí z Guatemaly dostat přes Mexiko do Spojených států.  Dívku na cestě unesou překupníci, jeden z kluků to vzdá, dalšího zastřelí na mexicko-amerických hranicích a čtvrtý se probojuje na sever, kde dělá na jatkách. Čtyřhodinový filipínský film od Lava Díaze Norte, konec historie (Určitý pohled) vypráví o studentovi práv Fabianovi, který vzdal studia, dostane se do finančních obtíží a zabije matku. Podezření z vraždy ale padne na jeho bratra Joaquina, který měl s matkou také potyčku chvíli předtím. Film dlouze, ale strhujícím způsobem líčí, jak rodina po uvěznění Joaquina přežívá, jaké násilí panuje ve věznici, jak je možno spoluvězně bít nebo i ubít.  A zatím Fabian chodí jako živá mrtvola po místech, kde žije rodina jeho bratra, aby nakonec v zoufalství znásilnil svou vlastní sestru, která se mu snaží v jeho mukách pomoct.

V íránském filmu Rukopisy nehoří od Mohammada Rasoulofa sledujeme dva vrahy – Khosrowa a Mortezu, kteří mají za úkol zabíjet lidi a  zařídit vraždu tak, aby vypadala jako sebevražda. Rasoulof  byl na premiéře svého nového filmu v Cannes odobně přítomný,  o politice nemluvil vůbec,  řekl jen, že íránská filmová kritika jeho film jistě strhá za to, že je málo umělecký. Rasoulof neřekl nic ani o svém uvěznění v roce 2010, z něhož byl záhy propuštěn ani o  tajném natáčení  svého nového filmu. Film je velmi podobný tomu, co jsme zažili za socialismu. Určitá skupina spisovatelů je podezřelá z toho, že do  svých rukopisů vložila  nesprávné myšlenky, které „ohrožují národní bezpečnost“ a „vytvářejí kulturní NATO“.  Hrdinou příběhu jsou kromě dvou nájemných vrahů také ti, co rozdávají příkazy (něco na způsob tajné bezpečnosti)  a tři spisovatalé. Jeden nevěří internetu a mluví o jeho „filtrování“, o cenzuře a odposleších. Proto chce svůj rukopis vydat knižně v podobě, v jaké ji napsal.  Druhý chce opustit zemi a odjet za dcerou do Francie, což  ale nejde, protože napřed by musel předat své rukopisy na oficiální místa. Třetí píše příliš pesimistické básně a je proto také pod kontrolou. Ví se o něm, že byl  v pouliční demonstraci a volal „Bojujte za svobodu!“  Dva z nich vrazi  nakonec zabijí,  pro vraždu není  důkaz.  

Rukopisy nehoří  je silná, strhující a méně kafkovská  varianta Kachyňova Ucha. Právě Kachyňův film z roku 1970  byl  poprvé prezentován na MFF v Cannes roku 1990.  Od té doby se ale mnoho věcí změnilo. Člověk se stal jen položkou na účtu.  Nepohodlní mizí, nikdo je už nenajde. V sekci Týden kritiky běžel ruský film Major v režii Jurije Bykova. Velitel místní policie, která připomíná svou organizací mafii,  nechává pozabíjet všechny svědky  včetně policistů, kteří něco vědí. „Já ji měl zastřelit hned, ale bylo mi jí líto,“ uvažuje příliš lidský policista, který na začátku filmu jel příliš rychle,  zmasakroval  desetileté dítě a na konci filmu mu jde o kejhák – ne kvůli dítěti, ale kvůli tomu, že svědka nezabil  hned.  Lidská důstojnost je pryč, lidé jsou vláčeni prachem cest, stojí před hlavněmi samopalů, mizí neznámo kde a nikdo se nezabývá tím, proč to tak je. Lidský život má menší cenu než bankomat nebo ferrari na přímořském buvláru La Croisette. Je dobré, že 66.MFF v Cannes uvedl filmy, které o ztrátě ceny lidského života mluví velmi jasně a otevřeně.           

Radovan Holub, Cannes.  Autor je publicista a programový spolupracovník MFF Bratislava 


autor Radovan Holub 28.5.2013
Meno:
ODOSLAŤ
:)
0 z 10
0 z 10
FILMOVÉ PREMIÉRY
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
14.10 |
hodnotenie 8/10
14.10 |
hodnotenie 6/10
14.10 |
21.10 |
NAJČÍTANEŠIE
|NIE JE ČAS ZOMRIEŤ
4
hodnotenie 7/10
|VENOM 2: CARNAGE PRICHÁDZA
5
hodnotenie 6/10
|SQUID GAME
2
hodnotenie 8/10
|SPRÁVA
0
hodnotenie 7/10
|GUNDA
0
hodnotenie 9/10
|KAŽDÁ MINÚTA ŽIVOTA
0
hodnotenie 7/10
|FESTIVAL PÁNA RIFKINA
0
hodnotenie 7/10
|PREDTUCHY
0
hodnotenie 6/10
|SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA
0
hodnotenie 8/10
|REKONŠTRUKCIA OKUPÁCIE
0
hodnotenie 7/10
FILMOVÉ NOVINKY
REBRÍČEK SK
01 |
návšt. 20018
02 |
návšt. 5819
03 |
návšt. 4263
04 |
návšt. 2948
05 |
návšt. 2226
06 |
návšt. 1414
07 |
návšt. 1090
08 |
návšt. 1113
09 |
návšt. 589
10 |
návšt. 616
REBRÍČEK US
01 |
$55,2 mil.
02 |
$31,8 mil.
03 |
$10,1 mil.
04 |
$4,3 mil.
05 |
$1,4 mil.
06 |
$1,2 mil.
07 |
$1,0 mil.
08 |
$1,0 mil.
09 |
$0,710 mil.
10 |
$0,387 mil.
SOCIÁLNE SIETE
KOMENTÁRE
Kinema.sk - filmy, seriály

sector logo
network
ISSN 1336-4197. Všetky práva vyhradené. (c) 2021 SECTOR Online Entertainment / sector@sector.sk