DĚTI NOCI PREDSTAVÍ SAMA REŽISÉRKA

Navenek se zdá, že Děti noci jsou především výsledkem práce ženského kolektivu – vy, scenáristka, producentka Kateřina Černá, střihačka Tonička Janková a hlavní hrdinka Martha Issová. Ovlivnil tento fakt nějak samotný film?

Tato otázka se nabízí, stejně jako otázka, jestli se jedná o ženský film – nevím, na to si musí odpovědět každý sám. Nevšimla jsem si, že bychom byly v ženské převaze. Mohu říci jen to, že ženské postavy jsou mi přirozeně bližší, více jim rozumím, chápu jejich pohnutky, jednání. Na rozdíl od mužů. Jak uvažují, na co myslí, nevím, znám jen „výstupy“.

Velkým hereckým překvapením je určitě Jiří Mádl v roli Ubra…

Jirku jsme pozvali na casting asi až ve čtvrtém kole, prostě nás dříve jeho jméno nenapadlo. Chvíli jsem váhala, i když byl nejlepší, měla jsem pocit, že herec pro roli Ubra musí být sám trochu outsider, mimoň, což Jirka není. Nějak mi nedošlo, že tu roli je možné zahrát. Jirka už se mnou lehce ztrácel trpělivost, ale dobrá věc se nakonec podařila.On působí, že nehraje, že to má všechno od přírody. Tak jednoduché to jistě není, měl svou roli promyšlenou do posledního detailu. Jirku určitě také lákalo, že se bude moci proměnit, těšil se, jak bude k nepoznání, vymýšlel si způsoby, jak Ubra fyzicky i psychicky pojmout. V roli Ubra má třeba úplně jinou chůzi, takovou jakoby vykloubenou z kyčlí. Prostě Jirka byl Ubr.

Jak vás napadlo obsadit do role matky hlavní hrdinky Ofky, její skutečnou maminku Lenku Termerovou?

Když jsem přemýšlela o obsazení matky, chtěla jsem, aby si byly s Ofkou aspoň trochu fyzicky podobné. Pak mi došlo, že nejlepším a jediným řešením bude obsadit skutečnou maminku Marthy, herečku Lenku Termerovou. Podobné si sice příliš nejsou, ale její matka to je a basta. Lenka je dobrá herečka a navíc na plátně neokoukaná. Myslím, že společná scéna Marthy a Lenky z koupelny patří  k nejsilnějším momentům filmu. Ráda bych ještě vyzdvihla další herce – aspoň Davida Novotného v roli Edy - Ofčina švagra a zároveň majitele nonstopu, nedalo se odolat jeho improvizacím, Eda je nakonec ve filmu nečekaně vtipný a zábavný.

Hlavní hrdinka Ofka si ve filmu kreslí, vy sama jste vlastně výtvarnice, animátorka. Existuje mezi Ofčinými kresbami a vámi nějaké propojení?

Ofka si ráda kreslí, ale asi tak jako si kreslí mnoho jiných lidí, nedříme v ní žádný převratný talent, kreslí si jen tak, pro sebe. Bylo pro mě těžké najít styl kreseb, aby působil dostatečně zajímavě a přitom stále zůstal „amatérský“. Inspirací pro mě byly nakonec kresby naší scenáristky Irenky, která, jak musím podtrhnout, kreslí velmi dobře, přesto je v jejím stylu něco nepoučeného, svěžího. Protože bylo potřeba zaplnit všechny stěny Ofčina pokoje, velkou část kreseb nakonec dodala Markéta Poislová. Její obrázky a koláže jsou krásné, trochu nám vrhají na Ofku více talentu, než měla původně mít, ale i to patří k těm mnoha přirozeným změnám, na cestě od scénáře k filmu.