23. Ji.hlava bude s významným slovenským zastúpením

Třiadvacátá Ji.hlava je za dveřmi. Mezinárodní festival dokumentárních filmů letos nabídne přehlídku slovenského dokumentu 60. let,  retrospektivu ukrajinského režiséra Felixe Soboleva, filmy žen o ženách i dosud nezveřejněné záběry z posledních let Václava Havla. Hlavním porotcem bude Cristi Puiu.

Filmů bude letos v Ji.hlavě celkem 277. Z toho 91 ve světové premiéře, 47 v premiéře mezinárodní a 17 premiér evropských. Přihlášených filmů bylo celkem 3700.

Ekologický rozměr festivalu

Jedním z hlavních témat letošního festivalu bude ekologická odpovědnost. Odletoška chce být Ji.hlava ještě šetrnější k životnímu prostředí, než byla dosud. Naznačuje to ostatně vizuál letošního ročníku, tradičně z dílny Juraje Horvátha. Ředitel festivalu Marek Hovorka doplňuje: „Ekologické téma obsahují některé filmy a diskuse, ale naším cílem je proměnit chování nás jako pořadatelů i hostů a diváků. Nejde o jednorázový projekt, ale dlouhodobý závazek. I proto jsme zřídili pozici ekologického ombudsmana, který nám se změnami pomůže.“

„Odstraňujeme jednorázový plast, využíváme městskou hromadnou dopravu, zavádíme vegetariánské rauty z lokálních potravin, zástupci více než 40 filmových festivalů budou v Jihlavě sdílet know-how jak být co nejudržitelnější,“ vypočítává Hovorka.

Okno na východ a Proměny ženy

Zatímco v minulém roce jsme uvedli velkou retrospektivu direct-cinema-verité, která propojila kinematografie Spojených států, Kanady a Francie, letos dáváme významný prostor východoevropským tvůrcům. Autorem letošní festivalové znělky i režisérem, kterému věnujeme kompletní retrospektivu, je kazachstánský režisér Sergej Dvorcevoj. Doslova mezinárodním objevem je pak představení díla Ukrajince Felixe Soboleva. Jeho profil doplní unikátní přehlídka ukrajinského filmového experimentu 60. až 90. let.

Další důležitou programovou linií letošního ročníku budou „Proměny ženy“; téma ostatně předznamenává i festivalová znělka. Ta letos nabízí jediný záběr: pohled na tvář herečky Samal Yeslamové. „Její tvář zachytil režisér Dvorcevoj náhodou, mimo scénář, bokem natáčení svého posledního hraného filmu Ayka. Zatímco za svou roli v tomto snímku získala Yeslamová na loňském festivalu v Cannes cenu pro nejlepší herečku, na nástupišti metra je ‚jen‘‎ sama sebou,“ vysvětluje ředitel festivalu Marek Hovorka.

„V posledních letech pozice žen ve společnosti sílí, a nejen ve společnosti, i v dokumentárním filmu.“ Podle Hovorky filmy režírované ženami upoutají sugestivním odkrýváním bolestných témat, jsou formálně inovativní a empaticky naslouchají druhému. Ať jde o zkoumání ženské identity ve filmové eseji německé režisérky Pii Hellenthal (Pátrání po Evě), o téma znásilnění, které otvírá Francouzka Alexe Poukine (Bez postihu), nebo o světoznámou kauzu Harveyho Weinsteina britské režisérky Ursuly Macfarlane (Nedotknutelný). „Smutnou součástí této ženské linie v programu bude i pocta tvorbě talentované slovenské režisérky Márie Rumanové, která tragicky zemřela na sklonku letošního léta,“ dodává Hovorka.

Rozšířená Česká radost – Klavír, Mečiar, dokumentární sci-fi

Soutěžní sekce Česká radost se letos otevírá i těm českým filmům, jejichž režisérem není český tvůrce. Bude v ní soutěžit rekordních jedenadvacet snímků.

Například v Česku dlouhodobě žijící francouzský režisér a producent Artemio Benki představí v Ji.hlavě svůj režijní celovečerní debut Sólo, který měl světovou premiéru na festivalu v Cannes. Sleduje v něm životní i umělecký osud talentovaného argentinského klavíristy Martína Perina, jehož slibnou kariéru ovlivnil dlouhodobý pobyt na psychiatrické klinice v Buenos Aires.

Také slovenská režisérka Barbora Berezňáková uvede v Ji.hlavě svůj debut. Její film Skutok sa stal jde po stopách jedné velké politické kauzy devadesátých let na Slovensku: sleduje únos syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče, vraždu svědka případu Róberta Remiáše a pozdější amnestii, kterou pachatelům udělil Kováčův nástupce Vladimír Mečiar.

Mezinárodní rozměr má i snímek Kiruna česko-švédské režisérky Grety Stocklassy. Autorka portrétuje nejseverněji položené město Švédska, ve kterém se těží železná ruda – a které se v důsledku těžby propadá. Za zmínku stojí i dokument Johany Ožvold The Sound Is Innocent (ve slovenské koprodukci), který vzdává hold „elektronické hudbě ve světě, jejímu vývoji od padesátých let po současnost“.

Viera Čákanyová představí dokument FREM, který vznikal v extrémních podmínkách Antarktidy a slibuje „audiovizuální rekviem za homo sapiens“. Radovan Síbrt přiveze snímek Postiženi muzikou, věnovaný kapele The Tap Tap, která je složena z hudebníků se zdravotním postižením.

Reflexe polistopadového vývoje – Studio 89

„Třiceti letům od konce komunismu v Československu věnujeme speciální programovou sekci s názvem Studio 89,“ říká Marek Hovorka a pokračuje: „Pohled na Václava Havla, intelektuální ikonu politických změn, nabídnou hned tři různé programy: undergroundové filmy, v Česku nikdy nevysílaný portrét režírovaný Jurajem Herzem a první ukázky z dokončovaného filmu Petra Jančárka o posledních letech Havlova života. Dokumentární filmy se zaměří na konspirační teorie i mikrostudii revoluce, v tomto případě přímo na pražské FAMU.“ Devadesátá léta dala podle Hovorky základ představě o demokracii, jak ji v Česku vnímáme dodnes, přestože celý svět se zásadně proměnil. Proto i festivalové Inspirační fórum bude hledat příčiny současné krize demokracie i její možný „upgrade“, stejně jako Karel Vachek, který svým šestihodinovým opusem Komunismus a síť věští konec zastupitelské demokracie.