O NETVOROCH, KTORÍ PÔSOBIA AKO ĽUDIA

O NETVOROCH, KTORÍ PÔSOBIA AKO ĽUDIA

článok



Ve Štýrském Hradci proběhla ve dnech 20.-25.3. každoroční přehlídka rakouského filmu.

Rakouský film je skromnější než ten náš. Z roční státní podpory kolem 2,2 mil. Eur se natočí jen kolem šesti celovečerních filmů a třiceti dokumentárních filmů, většinou hodinových nebo celovečerních. Průměrná podpora je hluboko pod standardem běžným ve větších zemích EU. Mnohé z těchto filmů jsou víceméně jen televizní inscenace nebo experimentální artefakty, na které si v Rakousku velmi potrpí. Mají pocit, že čím více filmových experimentů, tím více hlukomyslnosti a  filmového umění. Jediný velký rozdíl proti našemu filmu je v tom, že na některé filmy, víceméně izolované vrcholy v pahorkatině domácí kinematografie, je dobře vidět na mezinárodní scéně. Rakouský film Bílá stuha (Michael Haneke) vyhrál v Cannes roku 2009 Zlatou palmu,  optimistický pohled na společnost vyděnců Maličká (La Pivellina) od Tizzy Covi  a  Rainera Frimla se stal mezinárodně vůbec nejúspěšnějším rakouským filmem posledního desetiletí - byl uveden  také na MFF Karlovy Vary. A loni se film Markuse Schleinzera Michael o úředníkovi, který vězní tajně ve sklepě chlapce odchyceného na ulici, probojoval do Cannes a  stal  nejžádanějším a také nejkontroverznejším příspěvkem k tématu věznitelů-zrůd  jako byli  Wolfgang Priklopil nebo Josef Fritzl. Michael  je vedle filmu  Dýchat  (Karl Markovics)  překvapivě jedním z nejnavštěvovanějších rakoukých snímků minulého roku,  i když oba jsou  úplně mimo obvyklý žánr, na které filmové publikum rádo chodí. A oba oběhly celý svět. Někdy se stává, že se přízeň publika a vkus filmových kritiků shodnou.

O netvoroch, ktorí pôsobia ako ľudia O netvoroch, ktorí pôsobia ako ľudia O netvoroch, ktorí pôsobia ako ľudia

Hraných filmů je míň

Tradiční festival rakouských filmů Diagonale ve Štýrském Hradci (20.-25.3.2012) ukázal rakouský film z obou stran. Ukázal klasické televizní dokumenty i odvážné filmy,  hrající si napomezí žánrů. Základní tendence je v rakouském filmu jasná: klesá počet celovečerních hraných filmů a stoupá počet dokumentárních fimů – ty mají šanci přežít aspoň v televizi, pokud se žádná jiná distribuce nepovede. Rakouský film vlastně  realizuje teorii, kterou v devadesátých letech razil bývalý ředitel AB Barrandov, režisér a producent Václav Marhoul: Počet natáčených českých filmů se omezí a budou se točit jen ty dobré. Je to ale vůbec možné?  Jamile klesne počet natáčených filmů včetně filmových polotovarů a zmetků, celá filmová krajina se scvrkne a jaksi uzavře. V rakouském filmu to zatím ještě funguje i s těmi nemnoha hranými filmy. Každoročně tu totiž vznikne několik špičkových filmů, které mají  mezinárodní úspěch. Jak dlouho to ale bude trvat?

Utečenci,  hráči a tzv. normální lidé

V letošní přehlídce filmů ve Štýrském Hradci  pochopitelně nechyběl ani Michael, ani Dýchat. Objevily se ale i úplně nové filmy jako třeba Španělsko Anjy Salomonovitz nebo Klidný život Sebestiana Meiseho. Klidný život vyhrál Velkou cenu Diagonale a stal se ve Štýrském Hradci snímkem číslo jedna. Jde o film o tom, co děláme za našimi dobře izlolujícími a masivními vchodovými dveřmi. Je to výborně zkomponovaný příběh majitele malé elektrofirmy Gerharda Ingrubera, který žije bohabojně s rodinou v solidním  domě, ale přitom tajně chodí  do nevěstince za prostitutkou.  Tu  oslovuje jako svou dceru. Když se o tom dozví rodina, každý reaguje jinak a rodinné vztahy se zgruntu převrátí. Film Španělsko kloubí  tři zajímavé příběhy: utečence z Moldávie, policisty násilníka  a náruživého  hráče  automatů. Všechny uvedené filmy mají společné téma, které proniká  i do dokumentární tvorby: emigrace, izolace, integrace, resocializace, život na veřejnosi a za zavřenými dvěrmi.  Rakouský film miluje charaktery, které mají problémy se společností. Pracuje s příběhy, které staví na reálném základě.  Je mistrný v podrobném a překvapivém pozorování  a ve studích charakterů, vypracovaných bez velkého psychlogizování.

O netvoroch, ktorí pôsobia ako ľudia O netvoroch, ktorí pôsobia ako ľudia O netvoroch, ktorí pôsobia ako ľudia

Mezi dokumenty najdeme třeba  časosběrný dokument o třech těžce nemocných pacientkách, které měly půl roku po zahájení natáčení v roce 2007 zemřít. Dvě žijí dodnes. I v medicíně se dějí zázraky. Nebo dokument o tom, jestli lze dnes, po tolika letech, usvědčit  a potrestat zločince, kteří vedli  genocidu v Kambodži v letech 1975-1979.  Najdeme tu heimatfilm  Vlastenecká záležitost o oblibě lidových krojů  v Tyrolsku, v Bavorsku  a v kantonu Uri ve Švýcarsku. Lidový kroj, to není vůbec minulost. Film ukazuje rozsah módního byznysu  dirndlů a mysliveckých šortek. Jde o módu,  která se stala masivní obranou proti globalizaci, proti ohrožení tradic a kultury. Módní návrháři lidových krojů ale pracují globálně a s pomocí nejmodernějších marketingových strategií.  Módní domy dokonce přinášejí modely lidových  krojů akceptovatelných  pro muslimské a jiné přistěhovalce. Jádro pudla krojové kultury je v semknutí se proti globalizačním změnám:  „Jde o naši sebeobranu  proti globalizaci,“ říká bývalý rakouský vicekancléř Gerhard Busek a jeho kolega, bývalý člen švýcarské federální rady a odpůrce EU a kulturních amalgámů Christoph Blocher dodává: „Naším cílem je oživot tradice. Evropská unie se rozpadá, my musíme držet pohromadě.“ 
   
Kontrolovali nás dřív a kontrolují i nyní

Low Definiton Cotrol na pozadí záběrů bezpečnostních kamer rozebírá současnou společnost, ve které jsme pod stálým dohledem, aniž bychom to přesně věděli.  „Pod tlakem médií všude vidíme potenciální zločince a teroristy,“ vysvětluje jeden z expertů.  Společnost se podle jeho názoru stává bojištěm, kde je většina populace sledována pomocí bezpečnostních kamer a kde šedesát procent populace s tímto sledováním dokonce souhlasí. „Tím pádem žijeme v trvalé atmosféře podezření.“ 
  
Vítězný dokumentární film Diagonale Směr Nowa Huta (reřie  Dariusz Kowalski) se odehrává v Polsku. V bývalém modelovém socialistickém městě se železárnami (ty tu měly nahradit zastaralé tradiční zemedělství, dnes je vlastní Lakšmí Mittal)  a Leninovou třídou zvanou polské Champs Elysées se za socialismu vesele kontrolovalo, donášelo a také chodilo do kostela. Dnes si ve městě  skupina mladých lidí otevřela  novou službu – průvodcování po monstrózních betonových stavbách, které se rozpadají, po bývalých socialistických bulvárech a po místech, kde se rodilo hnutí Solidarity. „Stalin byl jistě zlo, ale bez Stalina by tu 100 000 lidí nemělo kde bydlet,“ říká jeden z průvodců. Dokumetární filmy uvedené ve Štýrském Hradci měly hrané prvky, hrané filmy plynule přecházely v dokumenty a stávaly  se  filmovou pastvou pro 23 700 diváků. Ti chodili  především na filmy, o kterých se mluví. To byl letošní filmový Štýrský Hradec. Festival s vykřičníky, ale i s otazníky, jak to bude s filmem v malé alpské zemi dál.


Autor je programový spolupracovník MFF Bratislava


autor Radovan Holub 5.4.2012
Meno:
ODOSLAŤ
:)
0 z 10
0 z 10
FILMOVÉ PREMIÉRY
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 6/10
7.10 |
hodnotenie 7/10
14.10 |
hodnotenie 8/10
14.10 |
hodnotenie 6/10
14.10 |
21.10 |
NAJČÍTANEŠIE
|NIE JE ČAS ZOMRIEŤ
4
hodnotenie 7/10
|VENOM 2: CARNAGE PRICHÁDZA
5
hodnotenie 6/10
|SQUID GAME
2
hodnotenie 8/10
|SPRÁVA
0
hodnotenie 7/10
|GUNDA
0
hodnotenie 9/10
|KAŽDÁ MINÚTA ŽIVOTA
0
hodnotenie 7/10
|FESTIVAL PÁNA RIFKINA
0
hodnotenie 7/10
|PREDTUCHY
0
hodnotenie 6/10
|SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA
0
hodnotenie 8/10
|REKONŠTRUKCIA OKUPÁCIE
0
hodnotenie 7/10
FILMOVÉ NOVINKY
REBRÍČEK SK
01 |
návšt. 20018
02 |
návšt. 5819
03 |
návšt. 4263
04 |
návšt. 2948
05 |
návšt. 2226
06 |
návšt. 1414
07 |
návšt. 1090
08 |
návšt. 1113
09 |
návšt. 589
10 |
návšt. 616
REBRÍČEK US
01 |
$55,2 mil.
02 |
$31,8 mil.
03 |
$10,1 mil.
04 |
$4,3 mil.
05 |
$1,4 mil.
06 |
$1,2 mil.
07 |
$1,0 mil.
08 |
$1,0 mil.
09 |
$0,710 mil.
10 |
$0,387 mil.
SOCIÁLNE SIETE
KOMENTÁRE
Kinema.sk - filmy, seriály

sector logo
network
ISSN 1336-4197. Všetky práva vyhradené. (c) 2021 SECTOR Online Entertainment / sector@sector.sk