45. KARLOVE VARY - SUŽUJÚ HORÚČAVY

Dnes se festival ve městě zabydlel a docela dobře se sžil  s lázeňským rytmem. Zvětšení festivalu má ale dopad na jeho styl. Hlavní divácká vrstva jeou baťůžkáři, kteří do Varů rádi jezdí. Festival má ale zároveň svou „hoch“ rovinu, rovinu večeří a věčírků, sponzorských party a drahých aut, styl lesku a červeného koberce. Dát dohromady obě roviny je, myslím, to nejnáročnější pro organizátory. Ta opulentní část festivalu má své těžiště v hotelu Pupp. Ta pracovní část festivalu v kině a kolem kina Thermal. Jsou to dva úplně odlišné světy. Svět Thermalu a svět Puppu. 

Včera se v Puppu objevil český prezident Václav Klaus a český premiér v demisi Jan Fischer a prezident festivalu Jiří Bartoška s interesantním prošedivělým vousem. V Thermalu byla mezinárodní premiéra nového Svěrákova filmu Kuky se vrací a mezinárodní publikum si velice libovalo. Kinosál byl patrně jediné místo, kde se dalo dýchat. Před Thermalem byla výheň. „Je tu asi sto stupňov,“ sdělovala slovenská dívka v lehkých šatečkách do mobilu. Kinosál Thermalu je sice místo, kde divák vychladne, ale filmy – právě kromě Kukyho – se probírají temnými stranami lidského života. 

Soutěžní film Moskytiéra (režie Augustí Vila) pojednává o rozvrácené rodině.  Stará, střední i mladá generace je postižena cynismem, jeden nerozumí druhému, stará paní, kterou hraje Geraldina Chaplinová, dokonce vůbec nemluví. Otec rodiny si najde milenku v pomocnici v domácnosti, matka si  najde sexuálního partnera ve spolužákovi svého syna a jedniný normální, nezkažený syn jménem Luis si vodí domů psy z útulku, protože zvířata jsou lepší než lidi. Nikdo nikoho doopravdy nemiluje, což je asi nejdůležitější vzkaz tohoto bolestného filmu. Lidi se vzájemně trápí, trápí i zvířata, nejsou schopni z tohohle začarovaného kruhu vystoupit. Duch zvířat filmu vstoupil před Thermal. Zatímco ve filmu se vyskytne divoké prase jako přízrak při noční jízdě autem, před Thermalem běhalo malé hnědé prasátko, ochočené a majtel na něj volal. Neposlechlo. Tak ho chytil a prase kvičelo. Nevím jestli radostí nebo strachy.

Radovan Holub, Karlovy Vary