Nevděčné bytosti režiséra Olma Omerzu bodujú na svetových festivaloch

Pátý celovečerní film režiséra Olma Omerzu Nevděčné bytosti má za sebou úspěšnou světovou premiéru na 73. ročníku MFF v San Sebastiánu (19.–27. září). Po velmi příznivém přijetí a pozitivních recenzích následují uvedení na dalších prestižních festivalech po celém světě.  Do českých kin film vstoupí 26. března, distributorem je společnost CinemArt.

Intimní drama, které sám režisér popisuje jako film o rodině procházející krizí, bylo v listopadu promítnuto v mezinárodní soutěži jubilejního 40. ročníku Mar Del Plata International Film Festival (Argentina, 6.–16. 11.), v Egyptě na Cairo International Film Festival (12.–21. 11.), v Chorvatsku na Zagreb Film Festival (10.–16. 11.) a ve slovinské Lublani na Liffe Film Festival (12.–23. 11.).  

Film Nevděčné bytosti čekají ještě další pozvání na mezinárodní festivaly, která budou oficiálně oznámena začátkem příštího roku.

Sedmnáctiletá Klára a její mladší bratr Teo žijí v bilingvní rodině, jejich rodiče David a Laura se ovšem před nedávnem rozešli. David se rozhodne vzít děti k Jadranu a zapracovat na vzájemném vztahu. To, co vypadá jako pokus o rodinnou idylu, postupně odkrývá hlubší problémy – především u Kláry, potýkající se s poruchou příjmu potravy. Napětí narůstá, když do jejího života vstoupí místní mladík Denis. Situace nečekanými okolostmi graduje až k předčasnému návratu domů a Klářině hospitalizaci. Záchrana Klářina života je to jediné, co drží její rodiče pohromadě. A zoufalá situace si žádá zoufalé řešení.

V hlavních rolích teenagerů debutují Dexter Franc coby Klára a Antonín Chmela jako Teo. Jejich otce Davida ztvárnil irský herec Barry Ward, známý z Jimmyho tančírny Kena Loache či netflixovského seriálu The End of the F***ing World. Součástí mezinárodního obsazení je i původem slovenská herečka Barbora Bobuľová, která zaujala například v hlavní roli televizního dramatu Coco Chanel Christiana Duguaye a ve filmu hraje Lauru, Davidovu manželku. Barbora Bobuľová působí v Itálii, kde je velkou hvězdou, mimo jiné laureátkou ceny David di Donatello, považované za italské „Oscary“. Denise si zahrál slovinský herec Timon Šturbej. Nový film Nevděčné bytosti je pokračováním dlouhodobé tvůrčí spolupráce s producentem Jiřím Konečným z Endorfilmu, který produkoval všechny dosavadní Omerzuovy filmy.

Z recenzí respektovaných zahraničních médií

Senses of Cinema: „Slovinský režisér Olmo Omerzu uvedl snímek Nevděčné bytosti – výrazně netradiční a odvážný příběh otce, který se snaží dokázat své bývalé partnerce, že zvládne dětem zajistit šťastnou dovolenou na Jadranu. Když se však jeho anorektická dcera (Dexter Franc) zaplete s místním výtržníkem Denisem (Timon Šturbej), děj se začne ubírat divokými a stále nečekanějšími směry. Film se dostává až na hranici uvěřitelnosti, kde s neobvyklou lehkostí kombinuje rodinné drama s černou komedií s kriminálními prvky, aby ukázal, že právě sobečtí rodiče mohou být těmi nejlépe maskovanými ,monstry´.“

The Hollywood Reporter: „Co se na první pohled jeví jako obyčejné traumatické drama o rodině, která se potýká s mentální anorexií nejstaršího dítěte, se ve filmu Nevděčné bytosti postupně vyvíjí v něco podivnějšího a originálnějšího, ba až černo komického. ... Omerzuův styl je lehký, ironický a jemně pobavený, trochu připomínající Françoise Ozona, který má podobnou schopnost vytvářet zamotaná, rafinovaná komediální dramata založená na bolesti.“

Film Maker Magazine: „Omerzu, který se již dříve zabýval teenagerskými tématy v Rodinném filmu a Všechno bude, umí podkopávat očekávání. Dělá to i zde, když ukazuje rodinu potýkající se s komunikací bez ohledu na to, jakým jazykem mluví. Je ironií, že textové zprávy mohou být klíčem ke Klářině duševnímu zdraví, i když to znamená, že její otec musí přijmout jazyk daleko mimo svou komfortní zónu. Kromě toho, že se zabývá složitými tématy, má Omerzu také cit pro humor a dobře naposlouchaný mnohdy nemilosrdný způsob, jakým mezi sebou komunikují sourozenci.“

The Review: „Nevděčné bytosti jsou náročný a odvážný film, který začíná jako tiché rodinné drama a postupně se stává temným psychologickým thrillerem. Jeho silnou stránkou je sebevědomé ovládání tónu a ochota zkoumat zvrácenou logiku rodičovského zoufalství, aniž by nabízel snadné morální soudy. Zatímco znepokojivé téma a záměrně nesympatické postavy mohou někoho odradit, odvážné narativní volby a oddanost ponuré premise z filmu činí provokativní a nezapomenutelný počin, který přetrvává dlouho po skončení titulků.“

Dmovies: „Jde o univerzální film o nemožnosti lásky a selhání komunikace, bez ohledu na jazyk a národnost. Je to také lakonická studie emocionální izolace s několika sporadickými, ale účinnými prvky komického odlehčení. Hluboký, poutavý a zábavný film.“

Gazette: „Film nenabízí jednoduché odpovědi a prezentuje činy hlavních aktérů  jako produkt zvrácené, ale pochopitelné logiky. Posouvá myšlenku rodičovské oběti do nejextrémnějšího konce a naznačuje, že touha po ochraně se někdy může stát vlastní formou destrukce. Je to provokativní a náročné zkoumání rodiny ochotné obětovat pravdu pro křehkou, uměle vytvořenou naději.“