Po Berlinale, Annecy i Zlíně mieria animované Pohádky po babičce na ďalšie festivaly v Česku

Fantazií prodchnuté Pohádky po babičce se rozvyprávěly už před zraky stovek světových i českých diváků. Celovečerní loutkový film inspirovaný knihou Arnošta Goldflama O nepotřebných věcech a lidech měl světovou premiéru v únoru na Berlinale v prestižní sekci Generation Kplus, následně byl zařazen i do mezinárodní soutěžní sekce Contrechamp na nejvýznamnějším světovém festivalu animovaného filmu v Annecy, a v květnu slavnostně zahájil 65. ročník Zlín Film Festivalu. Nyní snímek čeká uvedení na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v sekci Horizonty a jeho festivalová pouť potrvá až do listopadové premiéry.

První letní zastávkou se stane Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (6. a 11. 7.), v červenci se film představí ještě na Letní filmové škole v Uherském Hradišti (26. a 27. 7.), kde přinese letní osvěžení nejen dětem, ale i dospělým. V srpnu Pohádky zavítají na Litomyšl Fest (2. 8.) a v září okouzlí malé i velké návštěvníky festivalu Jičín – město pohádky (11. 9.). Podzimní část festivalové cesty završí Festival Oty Hofmana (17. 10.) a Karlovarský filmový festival pohádek v kině Drahomíra (26. 10.). Slavnostní premiéra se pak uskuteční v pražském Kině Pilotů (1. 11.) o dušičkovém víkendu a diváci budou moct vyrazit do kin po celém Česku od 6. listopadu.

Film vypráví příběh tří sourozenců, kteří přijíždějí k ovdovělému dědečkovi – tomu samému, kterého v loutkové podobě ztvárňuje sám Arnošt Goldflam. Když nejmladší ze sourozenců nemůže usnout, vytáhne Zuzanka babiččin slamák a začnou se dít věci: před očima dětí i diváků ožívají pohádky, které přinášejí útěchu, humor i hluboká témata života. „Hrdinkou tohoto filmu je odvaha všech tvůrců pustit se do příběhů, které nepatří k mainstreamovým tématům. Do příběhů, které se nebojí otevírat téma ztráty blízkých osob a ukazovat cesty, jak se s tím vyrovnat. Nebát se říct, že smrt je součást života, když něco končí, také něco začíná,” říká režisér David Súkup.

Na filmu spolupracovali režiséři z Česka, Slovenska, Slovinska a Francie a vznikal po dobu téměř deseti let. Výsledkem je snímek vytvořený technikou stop-motion animací, který propojuje poetiku evropské animace s citlivým vyprávěním o ztrátě, paměti a naději. „Pohádky po babičce jasně ukazují, že český animovaný film má své pevné místo na světové scéně,“ říká Markéta Pášmová, umělecká ředitelka Zlín Film Festivalu. Film ale není jen ukázkou toho, že tradiční česká loutka stále patří ke světové špičce, je i jemnou připomínkou toho, že příběhy mají sílu léčit a spojovat napříč generacemi. „Myslím, že vyprávění je jakási terapie, a doufám, že nejen pro mě,“ říká Arnošt Goldflam. „To je nejspíš taky ten důvod, proč píšu a proč jsem vůbec psát začal.“