Život s filmovým kritikom .... citliví kritici nech nečítajú, ideme pod kožu

Hodnotia filmy, pripravujú články, nahrávajú rozhlasové relácie, zúčastňujú sa filmových festivalov a často ich aj sami organizujú. Hovoríme o filmových kritikoch. Ale zamysleli ste sa nad pohľadom z druhej strany? Aký môže byť domáci život kritika a ešte k tomu očami partnerky? Jeden taký pohľad ponúka Žena filmového kritika. Ide o názov blogu na modrej sociálnej sieti a aj názov knihy, ktorá vyšla v roku 2019 vo vydavateľstve Listen. Hoci jej autorka bola nominovaná na prestížnu literárnu cenu Magnesia Litera, aj napriek tomu si želá ostať v anonymite.

Ponúkame tri ukážky, z ktorých bude okamžite zrejmé, že ide o vtipné, ironické a nekompromisne sebeironické nahliadnutie do rodinného spolužitia ženy a muža, čo väčšina z nás dôverne pozná. Čo ale nepozná, to sú špecifiká spolužitia ženy so zvláštnym druhom muža: filmovým kritikom.

Ukážka č.1:
Naše komické duo vyrazilo na kurz vaření. Museli jsme, neboť to byl dárek a taky protože kritik umí jen dvě jídla, která neustále dokola bez předchozích konzultací vaří. Mimochodem, když jsme se seznámili, tvrdil, že umí čtyři, ale to byl pouze bohapustý sebeklam. Na kurzu přítomné trochu apatické kuchtíky poučil, že Parazit získal Oscara proto, že měl dobrou reklamu, a oni se ho na oplátku pokusili naučit rostbíf. Během toho, co pořád něco rozbíjel, připaloval a jinak kazil a mluvil občas z cesty, jsem si uvědomila, že je to stejné jako když on vytrhne z přirozeného prostředí mě a vezme mě na nějakou filmovou akci. Chovám se tam totiž stejně nemožně. Naposledy se mě například kdosi na plese kritiků optal, co je můj top porevoluční film. Moje odpověď, kterou jsem předtím ze všech stran pečlivě zvážila, přítomné buď rozesmála, nebo pohoršila. Dokonce se mě jeden člověk v sáčku a džínách optal, co tam ten večer konkrétně dělám. Zlobila jsem se na sebe, že se s nimi vůbec bavím a řekla jsem těm twitteristům, že tam nejsem od toho, abych si něco zajímavého myslela, neboť jsem jen doprovod jednoho z kritiků, konkrétně jeho žena, a oni řekli jo táááák a vyfotili si mě.

Ukážka č. 2:
Kritiku, má lásko. Chtěla bych se ti omluvit za to, jak špatnou jsem ti ženou. Přestože dělám, co umím, někdo, třeba ty, by mohl namítnout, že se nesnažím dost. Omlouvám se za to, jak roztržitě, jsa obdařena jen mdlým rozumem venkovské ženy, naslouchám tvým výkladům o latinskoamerické queer kinematografii. Jak sprostě a bez ohledu na tvé zjitřené city převrtávám tebou již navrtané panty v kuchyňských skříňkách. Že jsem ti tupě a nepřejícně vyhodila tričko jihlavského festivalu z roku 2002 a vyprala ekl spacák z roku 1980. Že hlasitě kritizuji tvou nelehkou roli národního filmového mudrce a živitele naší velké nenasytné rodiny, kterou v potu tváře naplňuješ na riviérních festivalech. Že jsem si zase koupila kozačky. Že o tebe dostatečně nepečuji, byť je to mým jediným posláním a úkolem, když máš rýmu, tvou nemoc zlehčuji a když už opravdu ale opravdu nemůžeš dál, drze si zlomím pravé zápěstí. Že tě, ignorujíc tvou přirozenou nadřazenost a vůdčí postavení, nutím na záchodě sedět. Že mám dva až pět náhradních manželů a jednoho hodinového. Že se ti směji, když vyměňuješ žárovku i když neosolíš vejce, čili tě bolestně zpochybňuji ve všech náročných polohách, do kterých se kvůli mě pokládáš. Že ti neohrabaně nabízím preparáty na růst vlasů. Že tě neposlouchám ani nečtu. Že tvoji lásku hloupě odvozuji z malicherností typu zaplacené elektřiny nebo povinného ručení a bláhově si myslím, že mě nemiluješ, když nám tvou vinou vypnou proud. Že říkám, že mi nic není, když mi něco je, a že mi něco je, když mi nic není. A hlavně se omlouvám za toho Rubleva. Vydrž, kotě, nezlepší se to.

Ukážka č. 3:
A protože je před námi zásadní uherskohradišťská filmová akce, dostávám od kritika každý večer nemravné návrhy, abych s ním sledovala meditativní filipinský film s mrňavými anglickými titulky. Například. Tak si asi dovedete představit, co moje naškrobené krajky. Vždycky ale, když se podívám na kritikův soustředěný obličej ozářený záběry rodinného dramatu od Mikea Leigha, nebráním se trochu obdivu. Vypracoval se. Živě si pořád pamatuju to odpoledne, co přišel domů, a sdělil mi, že ho vyhodili z obou jeho prací. Nenechte se totiž mýlit, kritik dříve míval poměrně slušnou a užitečnou práci. Jak tak vyhozen ležel v obýváku na gauči, čučeje do stropu se mi svěřil, že by byl rád něčím jiným než dosud. Nejraději filmovým kritikem. Zachvátila mě panika. Podle mojí logiky, podepřené pracovními zkušenostmi dělnice CNC ohýbačky, uklízečky na interně a průvodkyně v dělostřelecké tvrzi Bouda, měl už dávno jako vystudovaný bohemista zemřít hlady. To se teda nevyplnilo, zdálo se, že v Praze jsou bohemisti skutečně zapotřebí, zatímco moje rodná ves neměla o existenci tohoto pracovního zařazení ani tušení. Ale hrotit nepotřebnost svého uplatnění do filmové kritiky, mi přišlo zbytečné. Znala jsem v té době pana Filu a přišlo mi, že vedle něho stejně nezbývá na trhu už žádné místo. A podívejte. Kritik se vyhoupnul, možná i trochu vmáčknul vedle pana Fily a ostatních a soudě podle jeho výrazu, když třímaje lahváč sleduje filmy, je na světě potřeba ještě víc, než bohemista. Je důstojným završením přehlídky mých chlapců: bubeník, stavař, elektrikář, kritik. Zjevně jde jen o to následovat své sny. Takže já ty krajky ještě přeškrobím a vytrvám.

S autorkou sme sa spojili a položili jej zopár otázok.

Koľko rokov žijete s kritikom ako manželia a ako ste sa vlastne zoznámili?

Kritika jsem si vzala 1. září 2012. Bylo to samosebou báječné rozhodnutí. Byly bílé šaty, stahovací korzet, tety, které nikdo nepozval, a třípatrový dort, který nikdo nechtěl jíst. Klasika. Seznámili jsme se v práci, pracovali jsme vedle sebe dlouho bez povšimnutí. Mně vždycky kritik přišel jako poměrně nudná a příliš korektní postava, nehledě na to, že už tenkrát měl trochu bříško. Já jemu prý přišla "nějaká taková", což si překládám, jako že jsem na jeho vkus mluvila příliš mnoho, příliš nahlas a o pitomých věcech. Několikrát mi přede všemi opravil výslovnost nějaké přeložky (narodila jsem se v Česku, ale to nestačilo). Pak jsme se jednou společně se sáňkami a sudem piva (bez pípy) ztratili ve sněhové vánici v Krkonoších. Poučil mě o izraelsko-palestinském konfliktu a zjistil, že beze mě nemůže žít. A já zjistila že to, co si o něm celé roky myslím, je dost pravda.

Čo bol impulz na založenie FB stránky Žena filmového kritika?

FB stránku jsem založila potom, co mě kritik vzal do Jihlavy na Mezinárodní festival dokumentárních filmů, kde jsme týden mrzli a debatovali s jinými kritiky o důležitých věcech. Musela jsem se s tou zkušeností nějak vyrovnat. A vyrovnávám se dodnes.

Ak si chcete spoločne s kritikom pozrieť film v kine (v normálnych nepandemických časoch) alebo v televízore, podľa čoho si vyberáte? Máte obľúbený žáner alebo režiséra?

Pokud se ptáte na dobu, kdy se ještě chodilo do kina, tak to jsme dělávali, to bylo hezké. Film se nevybírá nikdy podle mně, ale nijak zvlášť mi to nevadí. Podle čeho vybírá kritik, těžko říct. Chodí na všechno, jeho přirozený zájem nezná hranic. Jezdívala jsem s ním na festival do Karlových Varů, v představě, že to bude romantika nebo snad zábava, ale když tam navštěvoval pět filmů denně a mezitím si buď dělal poznámky, nebo do sebe mlčky tlačil bagetu, nechala jsem toho. Ráda s ním chodím na premiéry. Bývá tam slavnostní atmosféra, ráda stávám se sklenkou v ruce v hloučku zapáleně diskutujících lidí a prohlížím si je. Snad ještě někdy dostanu tu příležitost a kritici jako živočišný druh přežijí, aby bylo na co koukat.

Ktorý film je Váš guilty pleasure, ktorý si vždy rada pozriete aj napriek tomu, že to podľa kritika nie je kvalitný umelecký festivalový kus?

Já mám spoustu filmů, které si pouštím k vaření nebo na dobrou náladu. Například Anděla na horách. Kritik mi k němu jednou řekl, že to mohlo být i horší. On je vůči pohyblivým obrázkům hrozně bezbranný, takže ať se u nás zrovna pouští cokoli, Popelka, Homolkovi nebo Okresní přebor, klesne do křesla a zírá na to, dokud to neskončí, nebo ho kritiček netrefí bagrem a nepřesměruje jeho pozornost dramaticky někam jinam. Takže pravda je, že doma můžu koukat vlastně na cokoli. Jen pak kritik preferuje, když o tom v těch hloučcích na premiérách nemluvím. Ani o ničem jiném.

Všetkým filmovým kritikom (a samozrejme aj ich rodinám) želáme z redakcie veľa zdravia, síl do života, nech im to nadšenie pre filmy vydrží aj v týchto „kinu-neprajných“ časoch.