Dejiny československého filmu v novej knihe Jana Lukeša

Nakladatelství Slovart v květnu vydává pozoruhodnou knihu respektovaného publicisty, kritika a historika Jana Lukeše Diagnózy času: Český a slovenský poválečný film. Autor v ní synteticky zpracovává dějiny kinematografie v obou polovinách bývalého Československa v období od roku 1945 do současnosti.

Dějiny české a slovenské kinematografie jsou skoro stejně dlouhé jako dějiny filmu vůbec: už půl roku po první filmové projekci bratří Lumiérů se v červenci 1896 promítalo také v Čechách a v roce 1898 vznikly i první původní české snímky, dokumentární i hrané. Cesta československého filmu od amatérismu k profesionalitě, od němých snímků ke zvukovým, od úplných počátků přes novou vlnu až na začátek druhého desetiletí 21. století je v knize Diagnózy času: Český a slovenský poválečný film pojednána v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná odvětví umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat.

Obsáhlá vázaná publikace na 480 stranách přináší přehledně řazená fakta zasazená do kontextu doby a je proto mimořádně cenným zdrojem informací pro všechny příznivce kinematografie. Kvality knihy Diagnózy času: Český a slovenský poválečný film dokládají příznivé reakce významných osobností československého filmu:

„Každý film, upřímný i neupřímný, bezděky vydává svědectví o době svého vzniku. Tuto knihu můžete tedy číst jako paralelní dějiny posledních sto dvaceti let této země.“ Jiří Menzel (1938), režisér, scenárista, herec

„Tak jako J. L. jako vrcholný literární anatom vrátil Pavla Juráčka na kopec snů jeho Deníkem, tak se až na samé dno všech snů, zrad, úspěchů a zklamání zavrtává i tato jeho hluboká sonda. A to způsobem historicky a archivně fundovaným a literárně nevídaným.“ Stanislav Milota (1933), kameraman

„Knihu Jana Lukeša nevnímam len ako správu o premenách česko-slovenskej kinematografie, ako akademické dejiny filmu, ale aj ako svojský záznam vývoja nášho myslenia v posledných šesťdesiatich rokoch. Honzo – mimochodom vášnivý návštevník kina – skladá množstvo informácii do zložitej mozaiky, sleduje tesné prepojenie filmu a iných umeleckých druhov, zaujíma ho vzájomný vzťah kinematografie a spoločnosti. Toto vedomie súvislostí je pre mňa v knihe najzaujímavejšie. Vďaka nemu si môžeme uvedomiť, že film nie je len kšeft, ale aj pamäť, ktorá uchováva našu skúsenosť a formuje naše myslenie.“ Martin Šulík (1962), režisér, scenárista

„...moc se mi líbí pracovní maximalismus J. L. Je dnes vzácný. Už se těším na jeho vhled do filmařských časů, které pamatuju. Nedovolila bych si ho přivlastňovat, ale pro mě jsi „můj člověk“ ve vzdálené generaci…“ Vlasta Chramostová (1926), herečka