Desať európskych režisérskych nádejí na 51. MFF Karlove Vary

Mimořádnou příležitost nahlédnout do budoucnosti evropského filmu – osobně se setkat s nastupující generací režisérů a seznámit se s jejich tvorbou 4. a 5.  července nabíde druhý ročník programu První podání. V rámci 51. MFF Karlovy Vary jej pořádá festival ve spolupráci s evropskou organizací European Film Promotion (EFP). Mentorem mladých filmařů v sekci První podání letos bude známý belgický režisér Felix van Groeningen, který na letošním MFF KV představí v české premiéře svůj nový film Belgica.

Programový tým MFF KV z nominací členských organizací EFP vybral deset režisérů, jejichž dosavadní tvorba slibuje výjimečný autorský potenciál. Mladí tvůrci představí své filmy festivalovému publiku i odborné veřejnosti a zároveň dostanou příležitost setkat se s předními experty filmového průmyslu.  První podání otevírá začínajícím talentům dveře do světa profesionálního filmu a umožňuje jim navázat kontakty důležité pro přípravu dalších projektů. 

Režiséři, jejichž filmy byly součástí loňského ročníku Prvního podání, již zaznamenali první úspěchy. Snímek Všechno dobře dopadne (Alles wird gut) německého režiséra Patricka Vollratha získal studentského Oscara a nominaci na Oscara za nejlepší krátký film. Furianta režiséra Ondřeje Hudečka po světové premiéře v Karlových Varech zařadil do svého programu festival v Torontu a následně snímek získal cenu za režii na festivalu Sundance.

Dioráma, Německo, 2015, 28 min

Stejně jako při pohledu na dioráma se i v tomto filmu stírá rozdíl mezi realitou a její pouhou nápodobou. Kolja a Rocio se rozešli a pokus o rekonstrukci vztahu se rychle mění v surreálnou pouť nejen vzpomínkami, ale i vizemi, co se mohlo stát, kdyby… Naplnění touhy po „opravdové lásce“ se ale nedaří ani tentokrát.

Clemens Pichler (1977, Řezno, Německo) pracoval po dokončení školy jako technik ve Státní opeře v Mnichově. V roce 2002 natočil svůj první krátký film Shit Happens, který byl promítán na Hofer Filmtage a na Filmovém festivalu Maxe Ophülse v Saarbrückenu. V současné době studuje Vysokou televizní a filmovou školu v Mnichově a kromě tvorby vlastních projektů píše i televizní scénáře.

Francis, Švédsko, 2015, 30 min 

Pro devět námezdních dělníků se švédské lesy stávají pastí. Jejich pracovní podmínky jsou nedobré a výdělek jim nezaplatí ani cestu zpět domů do Afriky. Francis má již špatného zacházení dost a pokusí se situaci vyřešit všemi dostupnými způsoby, a to i za cenu ztráty osobní důstojnosti a přátelství svých afrických „bratrů“.

Ahmed Abdullahi se narodil v Somálsku a vyrostl ve městě Umeå ve Švédsku. Po absolvování filmového programu na Sundbyberské veřejné střední škole vystudoval obor filmové režie na Stockholmské akademii dramatických umění (2012-2015). Jeho krátký film Proposition (2014) vyhrál cenu za nejlepší scénář na festivalu ve Stockholmu. Coby spolurežisér se podílel na dokumentu Já jsem Dublin (Jag är Dublin, 2015), uvedeném na mnoha mezinárodních festivalech, včetně Jednoho světa v Praze.

Hroší kůže, Norsko, 2015, 25 min

Po těžkém rozchodu znamená návrat do rodného domu pro Johannu příležitost začít s malým synkem znovu: jen oni a jejich společné rituály. To by se ale nesměl objevit její otec, který má o výchově a životě vůbec naprosto rozdílné představy. Johanna je tak nucena svést ještě jeden boj – boj o vlastní dospělost.

Rebecca Figenschau (1984, Oslo, Norsko) v roce 2012 absolvovala studium na Nordic Institute of Stage and Studio v Oslu a v roce 2015 zakončila filmem Hroší kůže bakalářský program na Westerdals – Oslo School of Arts, Communication and Technology. Během studia natočila krátké filmy Aorta (2012) a Daim (2013). Snímek Hroší kůže soutěžil na filmovém festivalu v Haugesundu a získal cenu za nejlepší herecký výkon na Norském studentském filmovém festivalu. Režisérka v současnosti připravuje první celovečerní film.

Julian, Švýcarsko, 2015, 20 min

Vyhlídka na blížící se konec často vede k ohlédnutí se za životem. V emocemi protkaném dokumentu režisérky Julie Furerové zbývají výrobci cembal Julianovi přesně dva měsíce, během nichž je třeba vyrobit nejen poslední nástroj, ale také vyrovnat se s minulostí a připustit si, že vnější svět nejde vytěsnit za zdi dílny.

Julia Furerová (1990, Saxeten, Švýcarsko) nejdříve pracovala jako grafická designérka a fotografka. Po úspěšném zakončení F+F, Školy pro umění a komunikační design v Curychu, pokračovala od roku 2012 na vysoké umělecké škole Hochschule Luzern – Design & Kunst programem zaměřeným na dokumentární film, který úspěšně zakončila v roce 2015 bakalářským snímkem Julian. Její prozatímní filmografie čítá několik krátkých experimentálních a dokumentárních filmů. Julia Furer obdržela za dokument Julian několik ocenění, včetně ceny za nejlepší dokument na festivalech v Londýně a Spojených státech.

Květina tisíce barev, Belgie, 2015, 23 min

Bolívie, 4 897 metrů nad mořem. Matka šesti dětí denně odchází do dolu, aby zajistila rodině existenci. Přestože kraj, kde žije, opanoval démon alkoholu a všudypřítomná beznaděj, Emiliana si na svůj osud nestěžuje. Květina tisíce barev je subtilním portrétem silné ženy, jež se odmítá poddat tvrdé realitě a bojuje s ní s trpělivým odhodláním.

Karen Vázquez Guadarrama (1988, Ciudad de México) vystudovala film na Královské akademii múzických umění v Gentu. Její první hraný snímek Mont d’Or (2014) byl vybrán do programu mnoha zahraničních festivalů a získal Velkou cenu na filmovém festivalu Kratkofil Plus v Bosně a Hercegovině. Režisérka se věnuje krátkým dokumentárním i hraným filmům, v nichž s citem pro detail zachycuje všední život zdánlivě obyčejných lidí.

Les ozvěn, Rakousko, 2016, 30 min

Christina ztratí při hře v lese své přátele. Během pátrání po nich najde těla tří utopených děvčátek. O chvíli později (nebo snad dříve?) si tři děvčátka hrají u vody a v rákosí najdou utopenou Christinu. Les ozvěn nejde vysvětlit, musí se prožít. Směs dětské imaginace, smrti a bezčasého léta nás zavádí do lesa, kde mrtvé a živé jedno jsou.

Luz Olivares Capelle (1983, Rufino, Argentina) studovala v letech 2005–2008 filmovou režii na Národním institutu pro filmové experimentování a produkci (ENERC) v Buenos Aires. Na Filmové akademii ve Vídni prošla kurzy u mnoha renomovaných filmařů, za všechny jmenujme Abbase Kiarostamiho. V roce 2015 úspěšně zakončila studia v dílně Michaela Hanekeho. Natočila krátké experimentální eseje Bienvenido (2005), Ahora se cae y pierde la memoria (2006), Te vas a lastimar (2008), Ghost (2013), Apariciones (2014) a El ritual del color (2014). Kromě filmu studovala ve Vídni u profesora Guntera Damische i kresbu a grafiku.

Nájemnice, Polsko, 2015, 30 min