V mezinárodní soutěži v MFF Karlovy Vary se objevil jeden velmi smutný film. Je o člověku, který žije v minulosti a je to fenomenální lékař. Snímek byl inspirován skutečnou událostí v sedmdesátých letech minulého století - příběhem francouzského lékaře, který zmrazil svou ženu a tím spustil vekou debatu o kryogenizaci. Filmová story se týká lékaře jménem Alfredo Mendéz, který se rozhodne tajně zachovat svou překvapivě mladou ženu po její smrti. Miluje ji totiž natolik, že se chce dočkat doby, až věda bude schopna přivést ji znovu k životu. Alfredo žije sám jen se služkou Coronou, která mu dělá různé služby, například ho masíruje nebo mu pouští DVD. Není mezi nimi žádný erotický nebo sexuální vztah, Alfredo v ní nevidí krásnou ženu, ale čistě jen pomocnici v domácnosti. Sám provozuje malou lékařskou praxi, používá unikátních postupů, nevěří ve smrt mozku ani v nanotechnologie. Teprve jeho syn, který za ním jednou přijde, mu vnukne myšlenku o kráse Corony. Lékař reaguje překvapivě: vypne u své ženy chlazení a rozhodne se skončit svůj život.
Představitelka Corony Nerea Barros říká, že s Coronou má mnoho společného. „Je to osamocená žena, podobně se cítím já. Corona a Alfredo jsou si vzájemně cizí, ale začali se zvláštním způsobem doplňovat. Corona je mladá dívka, která se učí zamýšlet sama nad sebou“.
Filmový štáb hledal dva roky lokace a našel je nakonec v Galicii, kde žije představitel hlavní role lékaře Ernesto Chao. Ve filmu se dokonce mluví galicijsky, tedy španělsky s portugalskými prvky. Erensto Chao v Karlových Varech, zdůraznil, že se nakonec jeho postava rozhodne zabít jenom proto, že vidí, jak chátrá její tělo. „Tělo je v některých momentech důležitější než duše,“ zdůraznil Chao. Také řekl, že s postavou lékaře se ztotožnil, protože sám zjistil, že nanotechnolgie se využívají ke komerčním účelům, zatímco kryogenizace je komerčně čistá.
Podobně komerčně čistý je tento španělský soutěžní film. Jeho producentka Manane Rodríguez jiné než nekomerční artové filmy netočí a přesto zdůrazňuje, že její firma Xamalú Filmes je finančně zajištěná. Pokud by se Hodnoota času měla točit komerčně, muselo by se tam především mluvit španělsky a ne galicijsky. „Nemáme žádné dluhy, jsme schopni i v této obtížné době přežít.“
Hodnota času – můžeme zmrazit člověka, kterého milujeme?
Rozhovor se španělským režisérem Xavierem Bermúdezem o jeho filmu Hodnota času, který běžel v mezinárodní soutěži MFF Karlovy Vary 2013
Ve vašem filmu lékař zmrazí tělo své manželky ve víře v její budoucí oživení, má pro to jako fenomenální lékař racionální důvod?
Já osobně žádný racionání důvod nemám, ale ve světě jsou vědci, kteří se tímto tématem zabývají, i když je pravda, že zatím bez výsledků. Nám nejde o to, že bychom nabízeli nějaké řešení nebo nějakou cestu, jak zachránit lidský život. Tuhle cestu si zvolila postava lékaře Alfreda Mendéze.
Alfredo a Corona jsou dva osamělí lidé. Vnímáte samotu jako nějaký aktuální problém současnosti?
Předpokádám, že ano, i když lidé velice často samotu vlastně asociují s venkovem, se životem na venkově. A můj film se na venkově odehrává. Je třeba si uvědomit, že člověk může být velmi sám, i když žije v lidnatém místě, ve městě, obklopený spoustami lidí. Člověk může velmi osamělý i v rodině. Tedy osamocení pro mě není ve filmu hlavní problém. Zásadní problém je ztráta milované ženy.
Příběh se odahrává v Galícícii, proč právě tam?
My všichni včetně herce Ernesta Chao, který ztvárnil postavu lékaře, tam žijeme a pracujeme. Galície je místem, kde nás napadají nové myšlenky a nápady. Kdybychom žili jinde, tak by to asi bylo jiné.
Rozhovor: Helena Piskořová
