Týždeň s LFŠ

Kinema.sk ako partner 36. Letnej filmovej školy Uherské Hradiště prináša krátke zhrnutie festivalového týždňa. Na filmovke je akreditovaných viac ako 5400 návštevníkov, čo je zatiaľ najviac v histórii. Čo zaujímavé priniesli jednotlivé festivalové dni:

23.7. 2010

Oficiálně bude letošní LFŠ zahájena až zítra úderem šesté hodiny podvečerní, ale už nyní je v hradišťských ulicích možno pozorovat slibné zárodky budoucího mravenčího hemžení. Především kolem kina Hvězda jsou vztyčovány konstrukce, které se stanou středobody vstřebávání kultury i osvěžení. Houstnou i možnosti spatřit hloučky natěšených hostů, ploužících se tropickými vedry od nádraží. Celkem bylo ještě před začátkem Školy akreditováno 3320 kinofilů.

24.7. 2010

Sekce Film a živá hudba umožňuje propojit obrazy z časů dávno už minulých s emocemi zcela současnými. Grotesku francouzského průkopníka Maxe Lindera Sedm let neštěstí, kterou ve svém úvodním slovu Táňa Zabloudilová označila za "zcela srovnatelnou s Chaplinem", doprovodilo trip-hopové kvarteto Lealoo. Je samozřejmě značným nezvykem slyšet k němé grotesce muziku definovanou jako "zasněné downtempo, místy podobné třeba Portishead nebo Heed", ovšem i sám Linder by tuto netradiční fúzi jistě označil za zajímavou. A snad by si při vědomí, že ji po pětaosmdesáti letech od jeho smrti bude sledovat zcela nabitý sál Hvězdy, tehdy nepodřezal žíly.

25.7. 2010

Lekce filmu, také známé jako Master Class, jsou po roce opět v provozu. Jako první o své práci vyprávěl Hrafn Gunnlaugsson, proslavený vikingskou trilogií Když letí havran, Stín havrana a Bílý Viking. „Před natáčením jsem viděl všechny vikingské filmy, ale problém je, že Vikingové jsou v nich většinou komické postavy. Abych se tomu vyhnul, studoval jsem snímky Forda a Kurosawy. Ale největší inspirací mi byly islandské ságy, jak jsou vyprávěné,“ vzpomínal režisér. Přidal taky několik dobrých rad ověřených zkušeností: „Nejdůležitější je vědět, jak váš film skončí, protože na konci by mělo být jeho poselství. A pokud jste si jistý, co děláte, nikdy neposlouchejte lidi s dobrými nápady, především ne herce. Protože ti mají v hlavě jiný film. To mi řekl Bergman.“

26.7.

Fantom opery dnes znovu strašil, přímo v kině Hvězda. Ne za zvuků melodií Andrew Lloyd Webbera nebo podzemních varhan, ale za doprovodu projektu The Autumnist. Elektro multižánrový mix zajímavě kontrastoval s němým filmem. Kolekce zvuků a vlivů Vlado Ďurajky vyzvedla modernost díla z roku 1925, které obsahuje i krásných sedmnáct kolorovaných minut! Drama o tragickém milostném trojúhelníku mezi zpěvačkou, šlechticem a šílencem připomnělo i 80 let od předčasné smrti jeho hlavní hvězdy Lona Chaneyho. Ve Fantomovi svou tvář celou dobu skrývá pod maskou, kterou si navrhoval sám. Její děsivost prozrazuje, jak velkou měl Chaney s horory zkušenost.

27.7.

Řady LFŠ rozšířil host z nejprestižnejších, anglický režisér světového formátu Ken Loach, známá tvář britského sociálního realismu. Co tenhle styl přesně znamená, poznali všichni, co zašli na drama Jmenuji se Joe o bývalém alkoholikovi, který se snaží žít čestně. V chudé čtvrti v Glasgow a s jeho minulostí to ale vůbec není lehké. „Svět, který ten film popisuje, je velmi tvrdý a drsný. Problém drog chápu jako příznak většího problému, odcizení lidí, kteří nemají práci, žijí v chudobě a nemají naději. Pokud vím, situace se nezměnila,“ řekl režisér na diskusi po filmu, na níž dorazil hned po příjezdu do města. V následujících dnech Loache čeká mimo jiné ocenění od AČFK a spousty verbálního poplácáváni po ramenou. Tož welcome.

28.7.

O zavádění filmové výchovy do jiných škol než té letní v Hradišti se dnes vedla debata v Redutě. Markéta Pastorová z Výzkumného ústavu pedagogického tu představila koncepci, která chce zavést umění a kulturu jako svébytnou vzdělávací oblast všeobecného vzdělání. „Koncepce by měla být do týdne zveřejněná na stránkách ministerstva školství, aby se jí školy mohly inspirovat,“ uvedla. Marián Oravec pak přednesl, co si o problematice filmového vzdělávání myslí Ministerstvo kultury. V sále byli přítomní i Rudolf Adler z FAMU, Petr Bilík, pedagog z FF UP v Olomouci či Linda Arbanová z Aeroškoly.

29.7.

Jak moc na diváky působí trailery promítané (často i několikrát) před každou projekcí, ukázal dnes zájem o Bunny a býk i Pana Nikdo. Ten už v kinech běží od půlky července, i tak se na něj v Hradišti stála fronta už hodinu předem. Promítání neuvedl autor filmu Jaco Van Dormael, ten navštívil LFŠ loni, nechyběla ale jiná slavnostní chvíle. František Šmahel z FK v Ústí nad Labem dostal Výroční cenu AČFK, kterou Asociace tradičně každý rok uděluje i jednomu zaslouženému klubistovi. Pan Šmahel se léta staral o depozitář klasických filmových kopií, ptačí sošku dostal symbolicky před projekcí prvního filmu, který vyslala AČFK do kina v kopii digitální. „Jsme svědky ničení lidské psychiky v rámci pokroku. Ale film dokáže spojit národy. Ať žije filmovka, uchovejte přízeň filmu,“ vzkázal publiku čerstvý laureát.

30.7.

„Pokud ještě někdo nepochopil, proč tu letos tak přší,“ řekl v úvodu svého kinolektorátu Michael Málek, „tak to je další rozměr filmu noir. Bohužel se mi nepodařilo prosadit týdenní zatmění slunce.“ Jeho přednáška sice nesla název Nicholas Ray a film noir, na titulní osobu nedoceněného režiséra ale došlo až v její druhé polovině. Málek mluvil především o žánru samotném (který byl podle něj na vrcholu v letech 1941-1958), přičemž nasadil i citát od slavného Rogera Eberta: „Film noir je nejameričtější ze všech žánrů, protože v podstatě jen naivní a optimistická společnost mohla vytvořit svět plný chmur, osudovosti, strachu a zrady.“ Přenášku následovala projekce „jednoho z nejpřesvědčivějších snímků o Hollywoodu“, Na opuštěném místě, o němž řečník prohlásil, že „je to typický Rayův film, plný zoufalosti a beznaděje. To si užijete.“