PREVIEW: KING KONG

Skull Island

Pro Jacksona a většinu jeho novozélandského štábu nebyl začátek práce na tomto filmu nijak zvlášť náročný – jednalo se o téměř plynulé pokračování intenzivního procesu, na který si během velmi dlouhého natáčení trilogie Pán prstenů už téměř zvykli. Hotový King Kong měl obsahovat více efektů než všechny tři díly Pána prstenů dohromady.

Jedním z největších rozdílů mezi natáčením Pána prstenů a King Konga byl rozdíl v (ne)použití skutečných exteriérů. „Když jsme začali Konga natáčet, každý považoval za jasnou věc, že využijeme nádherného novozélandského prostředí,“ říká Jackson. „Máme tady sice deštné pralesy, ale popravdě řečeno – když si tam zajdete, vypadá to přesně jako na Havaji nebo na některém z těch ostatních míst, které člověk viděl ve filmu už milionkrát. Měli jsme hotové nějaké grafické koncepty s obrovskými, zkroucenými, zdeformovanými stromy, kamennými mosty a nekonečnými zejícími propastmi. Je to jako džungle z pekla – nejšílenější, nejzmučenější terén, jaký si dokážete představit. A když jsem se na ty obrázky díval, věděl jsem, že takový exteriér nemáme šanci nikdy najít. Takže jsme se hned na začátku rozhodli, že pokud chceme natočil Skull Island tak, jak jsme si představovali, zbývá nám pouze jediná možnost, a to vytvořit jej uměle.“

Ve výsledné podobě Skull Islandu byl realismus nahrazen z výtvarného hlediska extrémním prostředím, kde se na miliony let zastavil vývoj. Práce s téměř výhradně digitálním prostředím Jacksonovi umožnila využít některých prostředků (například miniatur), s nimiž se potýkali i tvůrci původní verze. Na hotových záběrech Skull Islandu jsou stovky druhů plně digitálních rostlin a tucty různých stromů, z nichž jsou všechny interaktivní a fotorealistické.

Stejně jako u rostlin popustili i v případě zvířat filmaři svou fantazii. Jacksonova specifická představa o vizuální stránce filmu zahrnovala dinosaury, kteří vypadali „prostě fajn“ a různými způsoby se lišili od v současnosti uznávaných výsledků paleontologických průzkumů.

„Záměrně jsme se chtěli vrátit ke staromódnějšímu pojetí dinosaurů, kteří měli na zádech velké šupiny a ostny a pokrývala je kůže podobná krokodýlí, kterou ve skutečnosti neměli. Zkrátka jsme se oprostili od všech svazujících reálií a vytvořili hromadu fiktivních filmových dinosaurů,“ říká Jackson.

Finální verze návrhů zvířat byly přetvořeny do podoby ručně vymodelovaných maket, kterých bylo více než 150. Kromě toho bylo vytvořeno deset větších a detailnějších modelů, určených k digitálnímu scanningu, přičemž výroba každého z nich trvala přibližně 1 500 hodin.

             

       
New York

Pro ztvárnění dalšího důležitého filmového prostředí – New Yorku ve 30. letech – bylo podobně jako v případě Skull Islandu nutné sestavit tým zkušených výtvarníků. Ti se pomocí aktualizovaných verzí pokročilých softwarových technologií, které byly původně vyvinuty pro trilogii Pán prstenů, dokázali vrátit o 70 let a znovu vytvořit město, které už neexistuje. New York se během posledních sedmi desetiletí změnil tak radikálním způsobem, že jej v jeho stávající podobě nebylo možné využít ani jako základ. Na rozdíl od Skull Islandu mělo však toto prostředí svou skutečnou předlohu, takže se nově vytvořený model musel držet určitých pravidel – výtvarníci museli využít všechny dostupné historické materiály, z nichž byly nejdůležitějšími letecké a pozemní fotografie. Ty pak byly zkombinovány s digitálními mapami současného New Yorku: všechny budovy, postavené po roce 1933, byly z map odstraněny a nahrazeny stavbami, které na místech tehdy skutečně stály. Vzhledem k tomu, že fotografie z té doby byly černobílé, musela být pomocí srovnání odstínů stále existujících budov na starých a nových fotografiích vytvořena barevná paleta, díky níž pak bylo možné určit také barvy již zbouraných staveb. Zbytek města byl poté vygenerován pomocí proprietárních počítačových programů, které na základě úzce definovaných pravidel (souvisejících se zachováním uměleckého slohu, v jakém byly budovy tehdy stavěny) dotvořily chybějící architekturu.

 „Doufám, že jsme lidem připravili zábavný a emocionální filmový zážitek,“ říká Peter Jackson, který si po 35 letech splnil svůj klukovský sen. „Myslím si, že filmy by měly být více než jen zábava. Pobavit diváka je pro filmaře samozřejmě hlavní povinnost, ale pokud dokáže také zapůsobit na jeho city a přimět ho k přemýšlení, je to o to lepší. Věřím, že u našeho filmu se vcítíte do hlavních postav i samotného Konga – přestože jsme se snažili, aby zůstal tou vznešenou, ale stále zvířeckou a hrůzu nahánějící gorilou. I tak ale věřím, že se nám jej podařilo vykreslit takovým způsobem, abyste si k němu dokázali vytvořit citové pouto a pochopili tragičnost jeho příběhu… protože o tom tento film v jádru je.“