PULP FICTION NA 3DVD

Tarantino v PF: HzP sice vypráví 3 povídky (první je věnovaná Vincentu Vegovi, druhá Butchi Cooligovi a třetí Jullesu Winnfieldovi), které toho mají na první pohled společné víc, než se zdálo, ale přesto jeho nejucelenějším dílem stále zůstávají Gauneři, kde je děj hnán dopředu pomocí flashbackových scén, které toho odkrývají postupně víc a víc, a nestojí pouze na samostatných scénách, které jsou samy o sobě podřízeny pouze dialogu a ničemu jinému, i když i zde jsou patrné trademarky v podobě pohledu z kufru či nezbytném výkladu/narážce na Madonnu (v Gaunerech nezapomenutelná teze o významu písně "Like a virgin", v Historkách z podsvětí narážka na vzhled zpěvačky v klipu "My Lucky Star").

Stejně tak je hudba a slavný Tarantinův "výhrab" nejlépe použit v Jackie Brownové, kde sice skalní fanoušci mohou namítnout, že hudební podmaz není součástí scény slyšitelný třeba z rádií a jukeboxů, ale "pouze" k doladění, jenže je to ještě rafinovanější než myslíte, protože texty písní povětšinou ladí k tomu, co postavy cítí, nemluvě v případě Jackie ani o dospělejšímu a vyzrálejšímu scénáři, v němž už nevystupují plakátové postavy, které jsou pouze a jenom zatraceně "cool", ale jsou živé a něco je pohání kupředu.

Kill Bill (Vol. 1 a Vol. 2, přece jenom je to jeden film, autorsky rozetnut ve dví) by mohl překonat geniální Pulp Fiction, protože potenciál zde rozhodně byl: hlavní /zápornou/ postavu, kolem které se všechno točí a kvůli níž se vše děje, vidíme až od druhé půlky filmu/druhého filmu, nechybí zde dialogy, od těch jednorázově úderných v "jedničce" až po ty nezapomenutelné ve "dvojce", emociální působivost zde nezná mezí a někdy se jedná až o citové vyděračství (což nemyslím zákonitě jako výtku, když to funguje, že), navíc je zde ale ještě estetické rozlišení a celkové barevné sladění filmu,  ale na to jsou oba díly málo závažné a první tak ve světle druhého možná i zbytečný, pokud by obsahoval dvě geniální kapitoly Nevěsta krví zbrocená a Muž z Okinawy, neviděl bych důvod k existenci Vol. 1. Pulp Fiction: Historky z podsvětí jsou sice esencí čirého braku a pokleslé zábavy v čele s comicsy a obskurními, dávno zapomenutými filmy, ale stejně jako Kill Bill naráží na to, že jsou až moc dokonalé a takhle bezchybně přece ty staré filmy nevypadaly, ale Tarantino ve své pastiši, která byla nominována na 6 Oscarů - a jednoho, za scénář, si odnesla (Oscar v kategorii Nejlepší film udělený Forrestu Gumpovi je čistě akademický tah, který jen stvrzuje celkový konzervatizmus a sentimentalitu Akademie.), nemluvě o Zlaté palmě z festivalu v Cannes, Historkách z podsvětí, nikdy nesklouzává k parodii, ať již se v Kill Bill jednalo o tvůrčí záměr či prostě nedostatečnou zkušenost s akčním žánrem, a netříští tak moc žánrově film, jen mu nechává jeho filmovou uvědomělost. Každopádně už v PF říkal Julles Winnfield Vinci Vegovi, že chce být jako "poutník Kane z Kug-Fu" (hlavního záporáka v Kill Bill hraje právě "poutník Kane z Kung-Fu" David Carradine) a Uma Thurmanová společně s Quentinem Tarantinem při závěrečném večírku na oslavu dokončení vymysleli postavu Nevěsty, která je "zabita" před úvodními titulky a po zbytek děje se vrací, probuzená z dlouhého kómatu, mstít - a vydává se tak na svou cestu pomsty, která není přímá, ale klikatí se…

Takže se mají Pulp Fiction: Historky z podsvětí k Tarantinovým předešlým, resp. předešlému :-) a i následujícím filmům asi úplně stejně, jako se má lízání k masáži nohou: je to přece jen jiná liga, i když i masáže mohou něco znamenat, ale pořád je to jiné hřiště… Jednoduše slovy demagogického filmaře Michaela Moorea: "Je to ta nejlepší disneyovka vůbec, Lví král je příliš brutální, ale pouštím si obojí pořád dokola!" Copak se dá přece jen tak šmahem odsoudit první Disneyho film, kde je anální znásilnění? Ale no tááák. :-)

DVD: Když internetem proběhla zpráva, že SPI zakoupilo práva na balík Miramax, v němž se objevují krom dvou "Smithovek" i dvě "Tarantinovky", jedna z nich dokonce "kult všech kultů" v podobě Pulp Fiction: Historek z podsvětí, většina lidí se zalekla, jak vydání dopadne, vzhledem ke kvalitě "výpravných" disků od SPI. Jako první se rozhodli právě na náš trh uvést komerčně nejzajímavější titul, na němž si naštěstí dali pořádně záležet a se vší parádou a megabillboardy po městech se měsíc od půjčoven, kam šla pouze jednodisková verze s cenou 1090,- Kč (zákazník si kupuje vlastně i "práva na půjčování"), k nám konečně dostává trojdisková, skutečně "vymazlená" edice, jež stačila sklidit spoustu záporných ohlasů díky své ceně, která se navýšila o nějakou tu sto až dvě stě korunu kvůli přidání soundtracku, který stejně všichni doma mají; a navíc soundtracku, na němž je pouze 5 písní a který navíc vedle fotogalerie podbarvené hudbou na druhém disku vyznívá jako chudší příbuzný.

Když už jsem u té hudby a zvuku vůbec, velice potěšitelné je, že film má legendární dvoukanálový klasický dabing známý z kazet a televize, který je třídou ve svém oboru a takový Václav Vydra jako Marsellus Wallace je nezapomenutelný. Dabing má jen jednu známou chybu, a tj. cca. 20vteřinový krátký výpadek po hlášce "cejtím se pěkně rozm*danej". Jinak se jedná o klasický přebassovaný dabing s mírnou dávkou šumu, který má tu výhodu, že není násilně a zbytečně upmixován do pěti-kanálové stopy.

Samozřejmě originál je originál a možná budete udiveni, jak volně a hlavně vynalézavě se překladatelé dabingu vypořádali s jednotlivými kultovními hláškami (např. "Já jsem Uši a ty jsi až po uši v hovnech" vs "My name's Pitt, and your ass ain't talkin' your way outta this shit."), navíc v českém dabingu nevyzní hlášky jako "Whose motorcycle is this." - "It´s chopper, baby." - "Whose chopper is this?" - " It ´ Zed´s." - "Who´s Zed?" - "Zed´s dead, baby. Zed´s dead." Mezi DD 5.1 a DTS není moc velký rozdíl, u obou jsou nádherně čisté a srozumitelné dialogy, rázně řízná hudba, která je dobře rozmíchána do prostoru (zde DD 5.1 překonává DTS, které je v tomto ohledu o dost slabší), a ohlušující zvukové efekty, ale Pulp Fiction: Historky z podsvětí jsou hlavně především filmem, který je poháněn dialogy, tudíž nečekejte, že se váš subwoofer či zadní bedničky budou přehánět v bombastičnosti a akci.  

Širokoúhlý obraz 2.35:1 má na první pohled dostatečně tmavě černou, přirozenou pleťovku a i kontrast a světlost je vynikající, vzhledem ke stáří filmu je potěšující, že se zde nenachází žádné zrna či nečistoty, ale při bližším nahlédnutí jsou zde bohužel znát nekvalitní textury a to, že se při kompresi hodně šetřilo, protože se zde objevuje halo efekt, kde při světlých scénách je kolem zvýrazněných objektů nekvalitní a rozmazaný obraz, což je vidět hlavně při úvodní scéně v baru a když Marsellus vstává, aby si to vyřídil s Butchem, který ho srazil…

Titulky k filmu a i k samotným bonusům jsou velice kvalitní a co se týče ostatních na DVD vydaných titulů snad i nejlepší ve svém oboru, ale právě proto zamrzí menší tolerovatelné chybky v podobě překlepu jsme/jsem a jedno gramatického uklouznutí či zatahání za uši při názvu jedné kapitoly, kde je jméno "Marselluse Wallaceho" (ač je to gramaticky správně). Přesto se ale jedná o nejlépe otitulkované DVD u nás, na němž je vidět, že všichni, včetně korektora, si dali s ním spoustu práce, protože stylistika je bezchybná a na soudobých blockbusterech se dají najít mnohokrát větší zvěrstva. 

Na prvním disku je krom samotného filmu a teaseru na připravovanou Jackie Brownovou ještě malý bonus v podobě textového komentáře, který je přeložen do češtiny, ale kdyby na disku nebyl, vůbec nic by se nestalo, protože krom několik odkrytých narážek na jiné filmy nepřináší bohužel vůbec nic nového, pouze obvyklý mix triviálních faktů o hercích - zaujme snad jenom spojitost postav s jinými Quentinovými filmy. Na komentář samotného tvůrce si musíte naneštěstí nechat zajít chuť, jen jediný svůj film "poctil" audiokomentářem - debutové Gaunery, protože si o nich myslí, že o nich na rozdíl od ostatních filmů nemluvil dost a tak si diváci rádi poslechnou jeho povídání, ale při Jackie a Pulp Fiction by se pouze opakoval.

BONUSY: Dokument "Pulp Fiction - Fakta" (31 minut), Vystřižené scény (Úvod od Quentina Tarantina, Dealerův monolog, Mia zpovídá Vincenta, Scéná v taxíku, Joeova příšera, Mazaný králíček - prodloužená scéna - 25 minut), Z natáčení (Mazaný králíček, Butchova srážka s Marsellem - 11 minut), O výpravě filmu (7 minut), Siskel a Ebert - "Tarantinova generace" (16 minut),  Independent Spirit Awards (12 minut), Filmový festival v Cannes - děkovná řeč (6 minut), Show Charlieho Rose (56 minut), Trailery (Americký, Anglický, Francouzský, Německý, Japonský - 11 minut), TV spoty (6 minut), Fotogalerie (Plakáty, Z natáčení, Promo, Momentky, Oscarová a obchodní kampaň, Hledání lokací a kulis, Výtvarné návrhy a loga, Rekvizity a upomínkové předměty).

Druhý disk, který je doslova přecpán bonusy o celkové stopáži něco přes tři hodiny času a rozhodně nevaří z vody jako tomu tak bylo u prvního Kill Bill od Magic Boxu, otevírá půlhodinový dokument nazvaný Pulp Fiction - Fakta, jenž začíná větou "V létě 1989 prodal 25letý zaměstnanec videopůjčovny scénář za sumu nepřesahující průměrný roční výdělek taxikáře - a světová kinematografie se navždy změnila." a celý pojednává o strastiplné cestě Quentina Tarantina za zfilmováním svého scénáře. Klasický film o filmu, kde se všichni poplácávají po zádech a pochvalují si svou práci (ale zaslouženě), byl natočen v roce 2002 a herci v něm vykládají o tom, jak se dostali k roli, a o na Oscara nominovaná střihačka Sally Menke poví něco o přístupu ke své práci. Většina rozhovorů je archivních, nově namluvené jsou spíše velkým zklamáním - hlavně co se týče Umy Thurman.

Další na řadě je rozhodné divácky nejatraktivnější položka v podobě Vystřižených scén, pod níž se skrývá 25minutový dokument, v němž jsou obsažené vystřižené scény uvozeny Tarantinovým úvodem, při kterém vysvětlí, že většina z nich se do výsledné podoby filmu nedostala kvůli spádu a tempu, pouze jedna nebyla použita kvůli tomu, že se v roce 1994 začala hojně užívat a stala se tak hloupým klišé (Mia zpovídá Vincenta za pomocí kamery; tahle scéna má mj. i kouzelný dialog rozlišující lidi na "Elvisáky" a "Beatlesáky"). Většinou se jedná jen o něco prodloužené scény s delšími dialogy, ale vzhledem k tomu, že Quentinovi dialog jde, stojí neuvedené scény rozhodně za zhlédnutí a je dobře, že byly nakonec vystřiženy a nevrátily se do filmu ani v rámci nějaké "speciální edice".

Z natáčení obsahuje pohled za kameru dvou scén, Mazanému králíčkovi o délce 4 minuty a 43 sekund, a Butchově srážce s Marsellem s šesti minutami a dvěmi sekundy. Bonus je hlavně zajímavý tím, že nám dá nahlédnout na to, jak Tarantino pracuje, a i na záběrech z natáčení u Pulp Fiction: Historek z podsvětí je vidět, že chce hlavně zachovat pohodu (Bruce Willis třeba vtipkuje, že mu film zabije kariéru apod.). Pokud jste si při sledování filmu všimli perfektního sladění, precizního výběru lokací a titěrné práce s rekvizitami v podobě dobových plakátů, určitě vám přijde vhod 7 minutový dokument O výpravě filmu, v němž se David Wasco a Sandy-Reynolds Wascová rozpovídají blíže o tom, jak moc se mohli na výpravě PF vyblbnout a prozradí nám, které scény se točily v ateliéru a které nikoliv.

Dále jsou v pořadí velice zábavné a raritní jednohubky, většinou se jedná o různé záznamy z festivalů apod. První je na řadě série rozhovorů v jednom 11 minutovém celku pod názvem Independent Spirit Awards, kde se postupně vystřídá sám Tarantino, který poví něco o tom, že jeden divák na promítání při scéně "jehla v srdci" dostal infakrt ("Funguje to!"), poté po obdržení ceny se zastaví i Samuel L. Jackson a jako úplně poslední producent Lawrence Bender, jenž  ne a ne prozradit, co je v tom zatraceném kufříku (možná jeho další Oscar…). Situace je o to kouzelnější, že zpovídajícím je dokumentarista Michael Moore. Filmový festival v Cannes - děkovná řeč nenabízí veskrze nic zajímavého krom v pěti minutách jednoho přisprostlého gesta Quentina Tarantina, který pozdvihnutím prostředníčku při přebírání hlavní ceny setře protestující ženský hlas z publika. Inu, ten člověk si umí udělat propagaci.

A co se týče cen a hodnocení filmu vůbec, přeskočil jsem 16minutový výsek z půlhodinové pořadu předních zahraničních kritiků Siskela a Eberta - "Tarantinova generace". Jediná něčím přínosná pasáž je rozhovor Samuela L. Jacksona se Siskelem, který ho konfrontuje se zápornými odezvami na film. Také pobaví závěrečné "doktorské zhodnocení" kariéry Quentina Tarantina a jeho osoby vůbec, ale celý pořad působí, jako kdybyste našeho Františka Fuku a Tomáše Baldýnského nechali dospět a sebrali jim všechen smysl pro pubertální humor. 

Rozhodně nejlepším přídavkem na disku je skoro hodinový rozhovor v Show Charlieho Rose, která se už třeba objevila v nehorázně nudné obdobě na dvoudisku s Trosečníkem, ale vzhledem k Tarantinovu vypravěčskému umu se show zvrhne do jeho one-man-show a rozhodně nenudí - i přesto, že se toho moc o Pulp Fiction: Historkách z podsvětí nenamluví a Quentin hovoří spíše o své předešlé činnosti a jiných filmech, režisérech a co na něj mělo v životě vliv.