ZÁKLADNÝ INŠTINKT NA 2DVD

DVD: Ač se s tím nikde obal nechlubí, na DVD se Základním instinktem je necenzurovaná verze filmu, která je o pár sekund delší v úvodní scéně vraždy a také při "souloži století".

Anamorfní širokoúhlý OBRAZ byl remasterován a je to na něm značně znát, protože všechny barvy jsou dostatečně ostré a teplé, někdy až příliš lesklé a zářivé, a černá barva je zvládnuta perfektně. ZVUK je na tom ještě lépe, protože kromě originální zvukové stopy v 5.1., která je sice málo dynamická, ale má čisté dialogy a mohutný hudební doprovod s pár velice působivými akčními scénami co se týče zvukových efektů, je zde ještě velice detailní a dokonalé DTS s bezchybným pocitem výtečného prostorového obklopení; staromilce jistě potěší původní český neupmixovaný televizní dabing ve stereu s legendárním sprostým překladem. S titulky je to již o něco horší, protože se dost často zaměňují "jména" Střelec/Pistolník, navíc zabíjí většinu proslulých hlášek, jinak se jedná o téměř doslovný přepis dabingu do titulků. A vzhledem k tomu, že se jedná pouze o edici určenou pro Česko a Slovensko, zamrzí absence slovenských titulků.         

Nejatraktivnějším bonusem z celého dvoudiskového vydání jsou jistě KOMMENTÁŘe, které opět jako v případě Total Recallu či Doors nejsou přeloženy, což zamrzí hlavně u velice zábavného povídání feministické kritičky Camille Pagliové, která je sama bisexuálka a Základní instinkt patří mezi její nejoblíbenější filmy vůbec. Navíc komentář slouží jako taková dodatečná obhajoba protestů homosexuálů a lesbiček proti vyznění filmu. Na to, že byste cokoliv rozuměli pánům Verhoeven a De Bont v další komentářové stopě můžete rovnou zapomenout, protože si stačí představit, s jakým zanícením mluví Quentin Tarantino o svých filmech a o filmech vůbec, k tomu si přidat velice silný přízvuk a máte docela dobrou představu o tom, jak se asi komentář režiséra (ten dominuje) a kameramana, kteří převážně hovoří o místech natáčení, ale nevyhnou se ani ožehavějším tématům jako jsou právě ony protesty, poslouchá.        

Filmový disk završují upoutávky na tři vyšlé filmy z balíku Carolca (Total Recall, Rambo 3 a Univerzální voják) a dva, které se teprve chystají (Špinavá dohoda, Rudé horko), všechny bez českých titulek. Druhý disk je již česky titulkovaný s menšími pravopisnými chybami (hlavně co se týče mně/mě) a trpí klasickým krácením přeložených vět do titulkové podoby.

Nejlepším BONUSem na druhém disku je kratičké pětiminutové porovnání záběrů kinoverze s televizní verzí s názvem Televizní cenzura, kde musely být dodatečně upraveny a zjemněny jednotlivé dialogy, což je zábavné zvlášť při nepopsatelném předabování hlasů herců, který neodpovídá intonaci a ani pohybu úst, což vás při prvním zhlédnutí přídavku jistě dostane do kolen a budete slzet smíchy a svíjet se v křečích na zemi při hláškách typu "Někdy nepoznáš hovno od diamantu" vs. "Někdy nepoznáš hroudu od diamantu". V těch chvílích člověk docení možnosti DVD a hlavně uvedení necenzurované verze v originálním formátu.

Hlavním těžištěm disku je 24 minutový film o filmu nazvaný Blonďatý jed, který se klidně díky rozsahu svých témat může rovnat takovým dokumentům, jaké mají disky s Mlčením jehňátek či Hannibalem, ovšem pouze půlhodinová minutáž je bohužel znát, ale na druhou stranu se zde stihne vystřídat spoustu témat a člověk se nenudí. Ke slovu tu přijde režisér Paul Verhoeven, kameraman Jan De Bont, skladatel Jerry Goldsmith, producent Alan Marshall, střihač Frank Urioste, "dohlížeč" nad scénářem Gary Goldman či za Asociaci gayů a lesbiček (!!!) Jonathan Katz a Annette Gaudino, s nimiž byly natočeny úplně nové rozhovory ( z těch archivních jsou zde prostřihy hlavně na herce). Prvních deset minut je věnováno spíše vývoji scénáře (beze zmínky o knižní předloze) a obsazováním herců či porovnáním filmu s Vertigem a zajímavé vyprávění o dvou skladbách Jerryho Goldsmithe napsaných pro konec, druhých deset minut se zaobírá vší tou kontroverzí kolem filmu včetně protestů gayů a lesbiček v ulicích, vyzrazení pointy a následné návštěvnosti v kinech i přijetí kritiky. Nejzajímavější jsou ovšem krom prostříhávaných policejních archivních a televizních záběrů  stále výpovědi o ožehavých kultovních scénách, kdy zaručeně pobaví, že všichni muži po natočení záběru na policejní stanici následně tvrdili, že Sharon Stoneová ukazuje nohy, ale ženy měly za to, že je na plátně vidět její  vagína.