KINEMA NA NÁVŠTEVE V ČOKOLÁDOVNI

MAREK SLOVÁK

Již v pořadí páté spojení Tima Burtona s Johnnym Deppem dopadlo opravdu geniálně a nadmíru dobře, od dob Střihorukého Edwarda v rámci jejich spolupráce snad nejlépe. Depp hraje svou roli úplně přesně tak, jak popisuje v několika rozhovorech, pomocí mimických svalů, tedy jako Howarda Hughese, sociopata zavřeného v tom, co jsi sám vybudoval, chorobně se štítícího nepořádku, ale při sledování filmu upomíná spíše svým zajíkavým hlasem a vybledlou barvou pleti na Michaela Jacksona a extravagantností zase Marylina Mansona, i když se toho Depp štítí a tvrdí, že nemá jeho role Willyho Wonky připomínat tyto dva pány. Navíc chemie mezi ním a Freddie Highmorem funguje ještě lépe než v Hledání Země Nezemě, filmu, který mě donutil "uvěřit", a Fredie se pro mě svým výkonem stává jedním ze zajímavých hereckých dětských představitelů, jejichž jméno je opravdu dobré si zapamatovat, protože o něm do budoucna ještě hodně uslyšíme - navíc v Karlíkovi skutečně ztělesňuje neposkvrněného a naprosto čistého kluka, který vypadá na míň, než mu ve skutečnosti je. Zbytek hereckého ansámblu je naprosto přesně obsazený (všimněte si Heleny Bonham Carterová v roli Karlíkovy maminky) a velice potěší, že ani jeden z dětského sboru není nějak normální, ale má jisté charakterové vady dané už v knižní předloze Roalda Dahla, v čemž tkví moje snad jediná výtka k filmu: dětské postavy jsou jen letmo nahozené charakterové typy, sloužící k moralizujícímu účelu knihy i filmu (s edukativním vyzněním), jenž se v pojetí jednotlivých postav liší a i závěr s rodinnými hodnotami je více hnán do happy-endu. Oproti knize velice pomohlo přidání flashbacků do Willyho dětství (Willyho otce hraje hororová legenda Christopher Lee, ale Price si tenkrát poradil v Edwardovi lépe), které opodstatňují jeho chování a dávají mu tak další rozměr a v závěru potřebnou katarzi, i když si John August odzkoušel pouze vzorec, který mu vyšel v případě Velké ryby. Ovšem opět není dbán větší důraz na postavu Karlíka, ale spíše na písničky, které se mi ve verzi z roku 1971 zdály o malinko lepší (kdy už Wonka začne zpívat, i když ho Gene tenkrát hrál jako hodného strýčka odvedle). Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman se může snažit jak chce, ale písně Umpa-Lumpů nemají na kultovní Nightmare Before Christmas a většinou jsou docela krátké, i když pomáhá jejich "odslazení" oproti původní verzi z roku 1971. Zatímco v té hráli Umpa-Lumpy normální liliputáni, kterých nebylo zrovna moc (i písní bylo méně), v Burtonově verzi představuje všechny Umpa-Lumpy jeden metr a třicet vysoký herec Deep Roy (Planeta opic, Velká ryba) který má neskutečné nadání a paroduje pomocí videoklipové nápaditosti jednotlivé kapely od Beatles po Led Zeppelin. Burton sám krom svých filmů i třeba pomocí schválně špatných triků (už ty úvodní titulky!) paroduje a zároveň i vzdává hold Kubrickově Vesmírné odysey a Hitchcockově Psychu (zklamání kvůli rozkouskování)… Bohužel snímek se tak stává předvídatelným a časem i jednotvárným, šinoucí se po předem jasně vyjetých kolejích: jako v továrně… a tak pořád dokola, takže nejlepší je první část PŘED vstupem do čokoládovny, která má několik opravdu silných černohumorných vtípků a překvapení (ironický dědeček, cynické rozbalování čokolády), i když se to v továrně hemží působivou vizuální stránkou a nepřeberným množstvím nápadů, ale přece jenom se při ní dost často kazí zuby zmlsáním.

Hodnotenie: 10/10