PRIKLER, LOACH A BOUCHAREB

Nápad spojit jeden z posledních rozhovorů starých manželů s televizním projevem premiéra Fica je z rodu kontrastů ve Smrti pana Lazarescu. Právě tenhle nápad patří k nejsilnějším momentům filmu. Ostrý střih, smrt, osamění. “Dávám mu tri mesiace,” říká syn. Pozůstalí, kteří se možná poprvé a naposledy sešli, dostanou výhružné poselství rovnou z nebe, když je jakýsi reklamní filmař na lodní restauraci (možná to byl nový talent slovenské kinematografie, nevím) pošle “do piči”. A Dunaj plyne. Jenže není místo na lyriku. “Zabudne na plyn a sme v riti,” má starost syn. A poslední společný výlet. Zas trochu lyriky. Zeleň. Děda se usmívá. Ale nejde o cestu do přírody. Syn zastaví před nemocnicí. A lyrika končí střihem natvrdo. “Podte dedko, my vám dáme injekciu,” přesvědčuje konsternovaného staříka sestřička, aby vylezl z auta. Přece jen jsme na Slovensku a luxusní manýry luxusního canneského penzionu pro staré se tu ještě nenosí. Ale právě tady tomu rozumějí! Problémy starých lidí jsou podobné. I když tady si mnohem častěji staří buď hrají na mladé nebo jim posluhují mladé ženy z východní Evropy. Ale princip je stejný. “Kam s ním,” dalo by se říct. Jasné, přesné, dobře vyjádřené poselství. A tečka. Klobouk dolů před takovým filmem. Pedagogické vedení: Stanislav Párnický a Igor Vrabec. Pedagogové, kteří vědí, že někdy je třeba říct věci tvrdě, abychom si je uvědomili.

Pátek byl v Cannes vůbec výjimečný. Běží poslední soutěžní filmy, vypjaté politické. Kontrola diváků před ranním představením nového filmu alžírsko-francouzského režiséra Rasida Bouchareba Mimo zákon (koprodukce Alžír, Francie, Belgie, Tunis) probíhá zvlášť pečlivě. Do akce je nasazena navíc černě oděná ochranka. Prohlížení tašek a batůžků je mnohem pečlivější, včetně toho, čemu jsme na vojně říkali “prehrabávanie”. Film je totiž oslavou alžírského osvobozeneckého hnutí v padesátých letech. Tři bratři, Messaoud, zocelený v bojích v Indočíně, fanatický vlastenec Abdelkader a majitel kabaretu Said se sejdou na vlastenecké misi. Bojuje se pod falešnými jmény v ilegalitě, infiltruje se francouzská policie, vyhazují do povětří auta buržoazie, protože “pokrok, to je jedině boj”. Film končí frenetickou demonstrací Alžířanů za nezávislost na Francii. Tady vidí Bouchareb začátky fanatického islamismu a moderního terorismu.